Provozovatel ubytovny může používat více účtů a kontroly na nic nepřijdou, říká muž obeznámený s problematikou

Již delší čas pátráme po okolnostech provozu soukromé sociální ubytovny v Olomouci na Bělidlech. Provozovatel byl nucen na základě kontroly stavebního úřadu snížit počet klientů, aby odpovídal normám, v noci ale chodí do objektu přespávat násobně více lidí. Od nich všech pak ale ubytovna bere peníze z příspěvku na bydlení. Kontrola Úřadu práce neobjevila pochybení.

Abychom rozklíčovali celou podivnou věc, dotázali jsme majitele podobného ubytovacího zařízení v Plzeňském kraji, který pod podmínkou zachování anonymity odemyká mechanismus, jak podobná zařízení fungují, a jak okrádají stát.
Majitel ubytovny v Olomouci na Bělidlech ubytovává papírově zhruba dvacet, ale fakticky přibližně čtyřicet osob, od každého z nich bere peníze z příspěvku na bydlení, podle redakčního zjištění po rozhovoru s ubytovanými klienty ve výši 6600 korun měsíčně. Proč nebylo Úřadu práce při kontrole divné, že proplácí příspěvek násobně vyššímu počtu osob, než kolik jich v objektu smí být?
Neznám toho majitele, ale mohu říci, jak to obvykle probíhá. Mechanismus je úplně jednoduchý, často se dělají smlouvy o ubytování pro klienty na dvě různé firmy. Nebo na více. Úřad nemá jak zneužití veřejných prostředků odhalit, jedině na udání, které samozřejmě nepřijde. Ti lidé by byli sami proti sobě, neměli by kde spát.
Je tu i jiný problém, pokud správně počítám, 6600 korun x 12 měsíců x 40 osob jsou více než tři miliony. Pan majitel by měl být plátcem DPH, ale není.
Není a nebude. Opět to může být věc toho, že pravděpodobně používá několik firem, a tudíž několik účtů. Ani v jedné nepřesáhne zákonem danou hranici, a případná kontrola nic neodhalí. Opět zdůrazňuji, já nevím, jestli se takové věci dějí konkrétně tam. Ale v oboru je to naprosto běžné, absolutní většina soukromých sociálních ubytoven pro nepřizpůsobivé funguje takhle. Klientům je to jedno, jsou rádi za střechu nad hlavou a nejsou schopni kontrolovat, na jaký účet posílají peníze. Anebo platí v hotovosti, a pak už žádná kontrola vlastně ani nedává smysl. Na nic se nepřijde.
Systém funguje zřejmě dlouhá desetiletí a může z něj být velmi výnosný byznys s prostředky státu. Proč to nikomu nevadí?
A vám by to vadilo? Představte si, že jste státní úředník, zaměstnanec Úřadu práce. Dejme tomu, že ne obyčejná paní na přepážce, ale výše postavená osoba. Když do toho hrábnete, budete mít druhý den na ulici desítky lidí, o které se nemáte jak postarat, a přidáte si práce. Je obecná vůle nad tím přivřít oči, a majitelé podobných zařízení, přestože většinou kradou, jsou zcela beztrestní.
Proč věc neřeší policie? Minimálně v tomto případě byla upozorněna.
Z podobného důvodu, jaký jsem uvedl prve. Jestli majitel například užívá více firem a více účtů, je celá věc nevystopovatelná, kromě možnosti křížné kontroly na konkrétní udání, a je to práce pro tým lidí. Nemají to jak zjistit. Při běžné kontrole projedou podnikatelský účet, možná zjistí stav na ubytovně terénním šetřením, ale přes den je tam přesně tolik lidí, kolik tam má být, takže na nic nepřijdou.
Vy sám jako provozovatel podobného soukromého zařízení podobnou praxi provozujete?
Ne. Určitě nemohu říci, že bych byl v tomto smyslu Mirek Dušín, ten obor je velmi složitý a spousta věcí je v takovém zamlženém právním vakuu. Ale nikdy jsem nepoužíval dva účty a dvě firmy, abych mohl čerpat násobně více dávek na bydlení od nadbytečných klientů.
Vlastimil Blaťák