Myšlenka, kterou Monika Mackovíková přináší, je tak jednoduchá, až je s podivem, že dosud ve veřejné debatě chyběla. Podle ní chybí v debatě o školství hlas samotných učitelů, a jsou-li partnery politiků pouze ředitelé škol, nestačí to.
Co může vedení kraje udělat ve školství?
Je toho spousta. Kraj má ve své kompetenci střední školy, tzn. jejich provoz, modernizaci, investice, ale jeho úkolem by mělo být také vyvíjet tlak směrem nahoru, na vládu. Protože pokud vláda slíbí, dá do programového prohlášení, a dokonce i do zákona, že zvýší platy učitelů na 130 procent průměrné mzdy a potom svůj slib nesplní, kdo jiný to má vyžadovat, než kraje jako zřizovatelé škol? A pak je tu druhá věc: podívejte se na dostupné volební programy. Ty letošní i ty minulé. Všichni uvádějí školství jako jednu z priorit, ale buď to jsou jen plané sliby, anebo skončí u modernizace škol a učeben a zateplování fasád. Ale školství to nejsou jen budovy a vybavení. To jsou především lidé. Nikde ale v těch programech nenajdete učitele, kteří jsou těmi nejdůležitějšími v rámci celého vzdělávacího systému. Ti jsou zcela ignorováni.
Kraj se s učiteli nebaví?
Pro kraj jsou partnerem při všech jednáních ředitelé škol, ale ne učitelé. Jenže ředitel školy je spíše manažerská funkce, ředitel školy je zahlcen administrativou. Zajišťuje chod školy, peníze na běžný provoz, shání peníze na investice. Od ředitelů, při vší úctě ke každému jednomu z nich, nemůžeme očekávat, že budou posouvat školství. Jsou od každodenní výuky zcela logicky více vzdáleni. Učitel jako partner krajského politika zde chybí, respektive chybí zde nějaký panel, společný stůl učitelů, který by dokázal s politiky komunikaci navázat. Myslím v odborném směru. učitelé jsou totiž podle mě ti největší experti na školství a vzdělání, jsou to nositelé know-how v oblasti výuky a mají s ní obrovské zkušenosti.
Učitelé se hlásí o vyšší platy. Nemohu se nezeptat: zajistí vyšší platy učitelů vyšší úroveň vzdělání?
Moje odpověď je ano, ale nebude to hned. Pokud nebudete spokojen s odměnou, kterou berete za práci, někde se to projeví. Ve školách dnes pracuje velká část učitelů často už jenom proto, že jsou srdcaři, že svou práci mají rádi. Samozřejmě ale titíž učitelé mohou být i frustrovaní, protože i srdcaři musí platit složenky. Není ojedinělé, že učitelé mají i vedlejší práci, aby si vydělali něco navíc. Jednoduše řečeno, dělají ve školství do výše svého platu a pak si přivydělávají jinde. Což je škoda opět pro všechny. Je to vyvádění jejich dlouholetého know-how mimo školství.
Vy si přivyděláváte jinde?
Právě teď ano. Učím i soukromě.
Nechci osobní odpověď, ale kolik dnes bere učitel na střední škole?
Musíme oddělit tabulkový plat a nadtarifní složku, která je nenároková A v ní je zakopaný pes. Velmi záleží na tom, kolik máte v té nenárokové složce, a to se liší učitel od učitele, škola od školy. V tomto ohodnocení se může odrážet spousta věcí, třeba i to, jak jste zadobře s vedením, protože pak máte více, nebo naopak méně placených funkcí. Anebo taky žádné. Z těchto peněz, určených právě na peníze učitelům do nadtarifů, sanují ředitele mnoho dalšího, například právě platy nepedagogickým pracovníkům. Smutné je, že téměř kdykoli probíhá na politické úrovni diskuse o platech učitelů, je tendence navyšovat právě jen nadtarifní, pohyblivou nenárokovou složku. To v praxi znamená, to jsou peníze, které učitelé většinou ve svém platu neuvidí. Je také s podivem, že platy nepedagogů jsou nastaveny tak nízko, na takové úrovni. A jsou zcela nedůstojné. Obávám se, že zanedlouho se může stát, že ve školách nebude mít kdo vařit a kdo uklízet. Možná je to cíl politiků? Aby si děti místo teplých obědů v jídelně nosily obědové krabičky z domu? Jsem přesvědčena o tom, že více peněz přinese školství více kvalitních lidí, pedagogických i nepedagogických. Cílem je, aby si ředitel mohl vybírat. A když budou spokojení zaměstnanci škol, budou motivováni odvádět tu nejlepší práci, nebudou ze škol odcházet. A budou spokojené i děti a jejich rodiče.
Jak byste si ideálně představovala komunikaci politiků, zde krajských, a učitelů?
Za prvé se musím zeptat, kdo jiný než politici by měli se současnou situací něco udělat? Za druhé si představuji, nazvěme to například pracovní skupiny samotných učitelů, zejména těch aktivních a motivovaných napříč školami, napříč obory, napříč předměty, které učí. V rámci těchto platforem by se vyjadřovali ke krajské politice ve školství. Iniciátorem diskuse zde ale musí být krajský politik, lídr, který má vizi.
Společenská situace se stále mění Objevují se nové informace, nová fakta, nové souvislosti. Stíhá to učitel sledovat, má čas se neustále učit?
Celoživotní učení považuji za samozřejmost. My ale chceme prosadit jednu důležitou věc. Učitelé z různých škol jsou propojeni, učí se od sebe, setkávají se, sdělují si své zkušenosti, informují se o nových trendech ve výuce. Občas si pozvou odborníky z firemní praxe nebo třeba z univerzity. Právě tato společenství chceme podpořit. Učitelé se od sebe učí navzájem, jedná se o smysluplnou, informačně nabytou aktivitu.
Vlastimil Blaťák
