Chci řece Moravě vrátit, co mi dala, říká kapitán Ololodi Šimon Pelikán

Byl prvním a doposud je jediným, kdo na řece Moravě v Olomouci provozuje vodní turistiku. Vztah Šimona Pelikána k řece a k vodě je ale hlubší, a když vypráví o svém oblíbeném živlu, má to místy až lyrický nádech. „ Věřím, že čím více budeme jako společnost vyzrávat, tím více ji budeme vnímat jako součást přírody ve městech,” říká.

Lidská sídla v minulosti vznikala podél řek, protože to byl zdroj potravy a vody. Dnes tuto funkci už povětšinou nemají, ale lidská sídla u řek zůstala. Jaký má ndes význam řeka v životě města?

Pokud se budeme bavit v měřítcích třeba střední Evropy, i Olomouce, je to ve městě živý prvek, až živel. Je to určitá energie, která pulsuje městem, což je důvod, proč lidé rádi chodí k vodě. Voda je život, ale samozřejmě dnes je funkce řeky především rekreační. Jedním z důvodů, proč jsem v Olomouci začal dělat plavby, byla skutečnost, že jsme byli jedném z mála měst ve střední Evropě, která tímto způsobem řeknu vůbec nevyužívala. Chtěl jsem, aby lidé poznali město Olomouc z vodní perspektivy, protože význbam řeky v našem městě byl pro jeho utváření veliký. A to jak formou plaveb, tak formou kulturních akcí. Orhanizovali jsme různé závody lodí, letní kina, festival Řeka má duši, a to všechno proto, aby šli lidé řece blíž a uvědomili si, že je to součást města. Jsem rád, že díky vzniku náplavky můžeme rozvinout akce, které existují už od roku 2015.

Ve srovnání s ostatními městy, třeba s Prahou, s Brnem, jak si Olomouc stojí ve využití potenciálu, který řeka má?

Je to nesrovnatelné. Třeba v Praze je lodní doprava běžná, vznikly tam náplavky, které přitáhly lidi, vznikly rekreační zóny, které jsou přímo u vody. Je to velké město, více přijímá zahraniční trendy. Olomouc je taková samotinká, řeka tady je, ale není splavná, jezdíme tady jenom pár kilometrů. Těžko se to proto dá porovnávat s jinými městy. Těší mě, že když dnes my nebo někdo jiný uděláme akci, je srovnatelná, ale třeba s Hradcem králové, samozřejmě nikoli s Prahou. Jsme v tomto smyslu na začátku cesty, a musíme lidi naučit k řece chodit. Musíme tam mít podmínky, aby se tam dalo něco provozovat. Mívali jsme tam Olopoint, a každý večer jsme museli všechno odvážet. Nejsou tam nastálo záchody, které tam už letos být měly. Kvalitní zázemí lidem řeknu přiblíží a provozovatelům služeb umožní nabídnout zajímavější vyžití.

Rozvoj, o kterém mluvíte, se bude týkat jen kratičkého úseku náplavky, nebo se život na řece může rozšířit od Hradiska až po Nové sady?

V minulosti se lidé samozřejmě chodili k Hradisku koupat. Byly tam krásné pláže, seznamovali se tam, opalovali. Ale tento úsek se v budoucnu bude v rámci protipovodňových úprav revitalizovat a třeba tam vzniknou nové rekreační zóny. Bůh ví, jak to dopadne, ale je důležité o tom mluvit už teď, dokud je čas. Když se revitalizovala oblast nynější náplavky, veřejná diskuse moc neproběhla, a po jejím dokončení na to všichni měli názor.

Dalo by se dnes v Moravě koupat?

Samozřejmě! Řešíme to s rybáři, s ekology, víme, jaký je tady vodní stav, a řeka Morava je dnes velmi čistá. Sám se v ní koupu. Tím, že máme v blízkém okolí Poděbrady nebo Náklo, nevzniká tak velká potřeba, aby se člověk koupal v řece. Třeba to chystaná protipovodňová opatření přinesou.

Poznáte od sebe třeba Moravu a Bečvu? V čem jsou ty řeky jiné?

Vizuálně poznáte ty řeky snadno, Morava je černá řeka, což je dáno jejím tokem, rašelinou, kterou s sebou nese. Bečva je plytší, průzračnější. Často ale řeku vnímáte podle místa, kterým protéká. V Uherském Hradišti působí Morava úplně jinak, než v Olomouci.

Jaký význam bude mít řeka pro člověka v budoucnosti?

Doufám, že větší, než že by byla k vidění jen na obrázcích. Věřím, že čím více budeme jako společnost vyzrávat, tím více ji budeme vnímat jako součást přírody ve městech.

Olomouc byla v minulosti protkána rameny Moravy, je to z dnešního pohledu – rekreačního, urbanistického – škoda? Jak to vidíme po sto letech?

Vidíme to reálně. Je to nádherná přestava, jak cestrem města teče řeka, ale když se vrátíme na zem, zjistíme, že v průtoku, jaký je možný, by to nebyla řeka, ale stoka. Řeka neměla kapacitu, aby to bylo něco exkluzivního, hezkého, s posezením a s kavárnami na břehu. Je to hezké jenom na starých mapách a obrazech, když bylo více vody.

Jakou má řeka Morava duši?

Rozhodně pro každého individuální. Osobně mi dala hrozně moc, díky ní jsem poznal vodu a oceán. Splavil jsem všechny oceány světa, měl jsem možnost poznat spousty a spousty vod na světě. A všechno začalo tady v Olomouci na řece Moravě. Chci řece a městu vrátit, co mi dala. A proto vznikl festival Řeka má duši, který se odehrává na vodní hladině. Máme za sebou devět ročníků, každý měl trochu jinou dramaturgii.

Předpokládám, že letos chystáte další ročník festivalu.

Letošní ročník jsme skrz vypuštěnou řeku Moravu v létě pojali převážně tak, aby se na náplavce mohly setkat rodiny s dětmi, abychom přinesli bohatý program, dobré jídlo a občerstvení. A naše větší plány představíme v příštím roce.

Vlastimil Blaťák