Sigma se během ligového jara dušovala, že po skončení nadstavby sdělí světu, jak vypadají jednání s investory z Ameriky, ale nestalo se tak.
Během letní přípravy pak z úst předsedy spolku SK Olomouc Sigma MŽ Jakuba Beneše zaznělo něco o konci července, ani k tomuto datu není veřejnosti známo nic. Zřejmě se nadále čeká na analýzu mezinárodní poradenské společnosti, která ji tedy asi zpracovává už několik měsíců. To tedy bude dílo!
Změny v managementu? Zřejmě proběhly, ale klub to neumí nebo nechce lidem sdělit
Není to všechno, co nás nyní zajímá. Z klubu tento týden prosakují informace, že na jednání dozorčí rady rezignoval na své funkce Jiří Ficner (je – respektive tedy byl současně finančním manažerem a současně místopředsedou představenstva akciovky), klub ale ani 48 hodin po jednání nevydal dosud žádnou zprávu. Mezi fanoušky se tak šíří spekulace, včetně té, že jej v jeho funkci (funkcích) měl nahradit Ladislav Minář. Oficiálně se neví nic.
Fanoušci už na údajné odstoupení Ficnera z funkcí reagovali. Během úvodního domácího utkání s Teplicemi vyvěsili „v kotli“ během první půle dva bannery, jeden s obráceným Ficnerovým jménem, druhý o něco později se jmény všech ostatních, jejichž odstoupení dlouhodobě žádají.
O přestávce přišla ochranka a oba bannery jim beze slova strhla. Podle všeho se tak stalo na pokyn. Nebyly nijak urážlivé, nevyzývaly k násilí ani k útoku na Kapitol, prostě jenom byly. Přišli borci ve vestě a odnesli je pryč.
Jak moc je situace nezdravá, je dnes proto viditelné už nejenom pro hrstku aktivistů, jimž se dlouhodobě nelíbilo, jakým směrem se klub ubírá. Nyní už je nucen situaci chápat každý. Poselství z kanceláří klubu totiž zní:
„Dívej se na fotbal, na nic se neptej, o nic se nezajímej, a my budeme vypouštět ven (se zpožděním dnů a týdnů) jen kontrolovaná sdělení, anebo nebudeme sdělovat už vůbec nic. Když se zeptáš nebo vyjádříš, asi přijde ochranka. My budeme mlčet dál.“
Taktika vymlčení jako forma reakce zanechává dlouhodobou stopu. Dala by se přirovnat k pachuti v ústech. Tedy ke stejné impresi, kterou návštěvník všech domácích utkání nutně získá, pokud jen se přiblíží k VIP zóně. Mlčení je nejagresivnější druh komunikace, mlčením se neřeší, mlčením se trestá.
Jedná se o manipulativní postup, a čím výše postavený klubový manažer, tím více by se měl této ponižující taktiky vystříhat, z důvodu prosté lidské úcty k fanouškovi, který konec konců celý cirkus platí. Ani racionalizace mlčení, například údajnou komplikovaností jednání (trvajících už od ledna…), už zde není argumentem.
Vyjděte už, prosím, před fanoušky, a řekněte jim, co jim máte říct.
Vlastimil Blaťák
