Dluh Olomouckého kraje klesl za čtyři roky takřka o polovinu. Je to úspěch?
Bavme se přesněji o finanční kondici kraje, protože dluh je jen jeden z parametrů. A tato kondice má za poslední čtyři roky velmi pozitivní vývoj. Takže ano, je to úspěch. Nakonec, jinak už to snad ani nešlo, před čtyřmi lety jsme byli nejzadluženějším krajem v republice, a to jak v přepočtu na příjem kraje, tak i v absolutní hodnotě. Dlužili jsme 3,26 miliardy. Menší dluh v korunách měly i kraje, které jsou až dvoj-trojnásobně větší. Donutilo nás to ihned se věcí zabývat a ořezat některé výdaje, nastavit si pravidla, která nám nedovolila chovat se nezodpovědně. Teď se ale blížíme ke konci letošního fiskálního roku, snižujeme dluh na částku 1,77 miliardy, a dnes už jsou z hlediska výše dluhu čtyři kraje za námi. Odlepili jsme se z poslední příčky skoro někam ke středu.
Současně navyšujete investice. Vysvětlete mi to, prosím.
Dluh není jediný parametr, který je třeba sledovat. Dalším významným měřítkem jsou finance, které má kraj k dispozici, volné nebo vázané. Musím říci, že jsme v dobré kondici. Na červnovém zastupitelstvu jsme si tak mohli odsouhlasit navýšení investičních a dotačních akcí o 828 milionů korun ještě pro tento rok. Z toho jde větší část do silnic, významná je individuální dotace do jesenického bazénu v České Vsi ve výši 150 milionů korun. Dále jsou to kulturní a kreativní centra ve Šternberku, v Uničově a v Jeseníku po 20 milionech, a 145 milionů můžeme použít jako akciový vstup do akciové společnosti Odpady Olomouckého kraje. Tam původně měly být akcionáři pouze obce, ale situace nás donutila změnit rozhodnutí. Ale i přes tyto výdaje nové radě a novému zastupitelstvu necháváme volné peníze skoro dvě miliardy. Když jsme přišli před čtyřmi lety my, neměli jsme žádné volné peníze, a největší dluh ze všech krajů.
Jak se to stalo, že za předchozí rady vznikl takový dluh?
Opravím vás. Ten nevznikl za předchozí rady, ale za celou dlouhou řadu předchozích rad. Začalo to kolem roku 2008, kdy si kraje, které předtím dostaly od státu povinnost spravovat silnice druhých a třetích tříd, musely na jejich opravy půjčit. Protože zároveň na ně nedostaly od státu dost peněz. Tehdy i vedení Olomouckého kraje přijalo rozhodnutí, že si vezme významný úvěr. Během pár let si pak kraj napůjčoval asi 3,8 miliard korun. První splátku těchto úvěrů ale zároveň odložil o pět let, což nebylo proti platným pravidlům. Znamenalo to ale, že splácet začaly až následující krajské rady, a tento dluh se táhl až k nám. Minulou radu bych tedy z dluhu nevinil, i ona jej splácela. Co ale nebylo dobře, že rady před námi, včetně té minulé, nesplácely dluh takovou rychlostí, jakou mohly. O tom jsem přesvědčen, protože ostatní kraje v tak hlubokém dluhovém problému nezůstaly.
Důvod?
Nebyli zvyklí podržet volné peníze z předchozího roku do dalšího období a utráceli je ještě v tom stejném roce. Ze slov pamětníků vím, že jsme byli skutečně první rada, a to z mého rozhodnutí, která už od druhého roku svého fungování větší část přebytku převedla do rozpočtu příštího roku. Tehdy to bylo 374 milionů. Totéž jsme udělali i v dalším roce, kdy už se jednalo o 850 milionů, a letos jsme schopni nechat zhruba dvě miliardy. To už bude do rozpočtu 2025 a bude se týkat nové rady.
Z čeho má kraj příjem?
Devadesát procent je z rozpočtového určení daní, zjednodušeně se jedná o daňové výběry státu, které se přerozdělují samosprávám, tedy obcím a krajům. Zbytek jsou jiné naše příjmy, například pronájmy, nebo příjmy z uložených peněz. Ale to jsou v rámci celého rozpočtu menší peníze.
A výdaje kraje? Do jakých oblastí jdou? Co jde občanům?
V tomto ohledu zde není až na výjimky přímý vztah kraj – občan. Více kooperujeme s městy, obcemi, organizacemi, institucemi. Zmíněnou výjimkou je dopravní obslužnost, tedy objednávka a úhrada veřejné dopravy, což jsou autobusy a vlaky. Tento výdaj je mimochodem největší, který kraj má, letos se jedná o částku přes 2 miliardy korun. Na druhém místě jsou to silnice a mosty, jejich opravy, letos se v našem případě jedná o částku 1,375 miliardy. Dále samozřejmě něco stojí provoz kraje samotného. Máme 540 zaměstnanců a něco k tisícovce budov, které spravujeme. Máme 145 příspěvkových organizací, z největší části školské – těch je 107, 27 sociálek, dále 2 zdravotnické, 7 kulturní a2 dopravní příspěvkové organizace. Na velkou část dostáváme peníze od státu, jsou to průtokové peníze například na platy učitelů, ale samotný provoz pak platíme my. Zůstává samozřejmě celá široká oblast krajských dotací, to je ročně přes půl miliardy.
Dá se výsledek vašeho hospodaření pro čtenáře zjednodušit, že pokud za rady po volbách k tomu bude politická vůle, že by krajský dluh mohl být po dalších čtyřech letech nula?
Pokud se bude ekonomika vyvíjet tak, jako doposud, mělo by to tak být. Dluh není obecně sprosté slovo, pokud instituce potřebuje nějaké peníze. Špatné je ale mít menší disponibilní peníze, než je výše dluhu. V případě nečekaných nákladů, jako bylo např. skokové zdražení energií nebo zvýšená úroková sazba – peníze, které vynakládáme za to, že jsme si půjčili, nebo třeba nějaká živelná pohroma, je potřeba mít připravené peníze. Dluh musí být kontrolovaný. Každá krajská rada by měla velmi pečlivě obracet každou korunu, ne dvakrát, ale lépe čtyřikrát, než ji vydá. A vydávat peníze nad rámec rozpočtu, které by znamenaly zvýšení dluhu, by mělo být zakázané. Minulá rada měla v roce 2020 smůlu, ale částečně si za finanční problémy mohla sama. Rok 2020 byl v celé dvacetileté historii krajů první rok, kdy byly očekávané příjmy vyšší, než reálné. A protože žili z ruky do huby, nenechávali si rezervu, museli si pak vzít půl miliardy úvěr. Bohužel ne na investice, ale na provoz. Dva měsíce před tím, než tady skončili! My jsme pak museli hned splácet, úvěr byl krátkodobý. Kdyby měli rezervu, nestalo by se to. A dále, utráceli v posledním volebním roce peníze, na které neměli. Narozpočtovali si asi miliardu na investice, pak ovšem utratili téměř dvě miliardy, protože byl volební rok.
Jak občan docení dobré hospodaření kraje?
Těžce, je to skoro nemožné odprezentovat. Lidé, kteří tomu rozumějí, vědí, co je rozpočet, nebo se zajímají, považují náš výsledek téměř za zázrak. Opozice namítá, že nám stoupaly daňové výnosy. Tak proč takový výsledek nemají i ostatní kraje? Občanovi to ale těžko sdělujeme, protože k němu nejsme tak blízko, jako jsou obce a města. Tady v Olomouckém kraji máme nejlepší vlakovou dopravu ze všech krajů, to je fakt. Také je pravda, že máme horší cesty, což občan vidí a oprávněně nás za to kritizuje. Přestože je opravujeme s maximální prioritou. Ale vnitřní dluh na našich cestách, které jsou buď v havarijním, nebo neuspokojivém stavu, je 29 miliard korun. Je to už systémový problém, ne rozpočtový, nebo že by někdo něco někam zašantročil. Je to pro náš kraj opravdu velké sousto. Pokud ale ekonomika státu zachová stávající trend, poradíme si i s tímto.
Vlastimil Blaťák
