Rodina Tšponových, která v domě žije, před lety vůbec netušila, jak slavnou má jejich nemovitost minulost. „Rodině patří dům od konce šedesátých let a dlouho jsme nevěděli, že tu bydlel mladý Kainar. Když jsme byli osloveni městem, zda souhlasíme s umístěním desky, vůbec jsme neváhali, je to pro nás čest,“ řekl Stanislav Tšpon. Po odhalení desky pak bude Kainarovi věnován odpolední program v ulicích jeho rodného města. U kina Hvězda se představí od 16 do 17 hodin Pěvecký sbor Vocantes, irský folk v podání Beltane Girls bude znít v čase od 17 do 18 hodin u Přerovanky – a v rámci obou vystoupení nebudou chybět ani Kainarovy verše.
Hudba potěší také od 17 do 17.45 návštěvníky Michalova. „Bubenickou show předvedou v altánku Drumkids – soubor mladých bubeníků Základní umělecké školy Bedřicha Kozánka pod vedením učitele Radomíra Hrůzy. Také kytarové soubory učitele Petra Vařáka, které se v letošním roce účastnily okresního a krajského kola soutěže ZUŠ a umístily se na všech stupních vítězů, zahrají několik klasických skladeb,“ přiblížil ředitel Základní umělecké školy Michal Bobák.
Program bude pokračovat v podvečer u majáku v Bezručově ulici. „Od 18 hodin zazní v podání Petr Stojan Quartetu zhudebněné básně Kainara i další pohodové melodie. Jméno tohoto básníka je však spojeno i se světem dětí. Tuto část Kainarovy tvorby představí pod názvem Dětská chvilka pro Kainara žáci ze Základní školy U Tenisu, kteří přednesou básně z Kainarovy dětské básnické sbírky. Celý program potrvá do půl osmé,“ doplnila marketérka města Jana Pivodová.
Přerov na svého slavného rodáka nezapomíná – v roce 2017, při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin, se ve městě konaly velkolepé oslavy, při kterých se v ulicích četly a přepisovaly jeho verše, muzicírovalo se – a dokonce byl v centru města prostřen dlouhý stůl s večeří pro Kainara. „U této příležitosti vznikly v autorské dílně Pavla Voborník Kačírková a Milan Šuška lavičky zvané Kainarky, které byly umístěny v Kainarově ulici, nechali jsme je zrenovovat a v rámci Evropského dne hudby budou opět vráceny na své místo. Jejich součástí je i knihovnička, takže kdo by chtěl do nich přispět knihou, bude mít možnost,“ řekla na závěr vedoucí Kanceláře primátora Daniela Novotná.
Josef Kainar a jeho přerovské „stopy“
Josef Kainar se narodil 29. června roku 1917 v domě v Husově ulici – šlo o jeden z činžáků sloužících k ubytování pracovníků na dráze, neboť jeho otec byl inspektorem státních drah. Rodina – Kainarův otec, matka a starší sestra Irena – žila v Přerově od roku 1911.
Mladý Josef navštěvoval Palackého obecnou chlapeckou školu a projevoval se jako nadaný žák. Po mámě, která pěkně zpívala a z jejíhož podnětu se u Kainarů scházela hudbymilovná společnost, zdědil hudební talent. Proto už od pěti let hrál na housle a zkoušel komponovat na klavír. V sedmi letech napsal první básničku, kromě toho rád kreslil a maloval. Po otci pak zdědil lásku ke knihám. A práv tento „mix genů“ z něj dělal výjimečné dítě, i když právě jeho dětství bylo poznamenáno rozkolem v rodině, který skončil rozvodem rodičů. Jeho matka i se starší dcerou odešla na Slovensko a v té době čerstvě desetiletý Josef zůstal žít jen s otcem, později i s jeho novou manželkou – a jejich bydlištěm byl právě dům v ulici Generála Štefánika. Ve školním roce 1928/1929 začal studovat na přerovském gymnáziu, ale snad vlivem rodinných poměrů začal chodit za školu a za neomluvené hodiny měl sníženou známku z chování. Zhoršil se i ve škole – z latiny, němčiny a matematiky měl čtverku. V sekundě se už zase Kainarův prospěch i docházka výrazně zlepšily, ovšem už další rok musel složit reparát z matematiky, což se opakovalo i v kvartě a kvintě. Své hudební nadání ale Josef Kainar poctivě rozvíjel. Od primy navštěvoval nepovinný zpěv, od sekundy do tercie k tomu ještě přidal školu orchestrální hry, v tercii dal se svými kamarády dohromady malý tango-orchestr. V kvintě se pak začal učit i na kytaru. V té době také začal psát písňové texty, pokoušel se prosadit ve Studentském časopise, veřejně recitoval. A stěžoval si, že kantoři na přerovském gymnáziu nemají dosti porozumění pro soudobé studentské snahy…
Do historie, spojené s Josefem Kainarem, se významně zapsalo také datum 5. května 1934. Tehdy coby sedmnáctiletý student odešel ráno normálně do školy, byl prý ale roztržitý a po deváté hodině gymnázium opustil. Procházel se u Bečvy, dostal se až za kapličku u nemocnice, kde v rozčilení vytáhl bubínkový revolver a střelil se do levého boku. Stačil ještě přejít po lávce na druhý břeh k Michalovu, kde se nechal v blízké ordinaci ošetřit od svého lékaře. Skončil v nemocnici, kde se podrobil operaci, při níž mu byl vyňat projektil, který uvízl na čtvrtém žebru. Vyšetřovací spis nakonec konstatoval, že čin spáchal v duševní depresi, na kterou ale neměly vliv rodinné ani školní problémy. Ze vzpomínek kamarádů později vyplynulo, že příčinou byla nešťastná láska k o rok starší Janě Jurečkové. Dozvuky tohoto prožitku nalézáme v cyklu básní Z písní Janě. V roce 1934 se rodina rozhodla opustit Přerov, takže školní rok začínající letopočtem 1935 už Josef Kainar začínal na olomouckém gymnáziu. V dalším životě udržoval s Přerovem jen velmi volné kontakty. Přijel sem například v roce 1940 se zájezdovým pořadem Loď rytmu, pro který napsal písňové texty.
Později už žil a tvořil převážně v Praze. Měl blízko k divadlu, takže pracoval jako dramaturg v Divadle satiry, coby novinář psal pro Rovnost, kde vycházely také jeho vtipy, obrázky a básně, spolupracoval i s Československým rozhlasem. Po roce 1947 se už věnoval pouze literatuře. Josef Kainar zemřel 16. listopadu roku 1971 ve věku 54 let.
