Hlasy z Hané 6. června 1914 v článku Před novou radnicí prostějovskou napsaly toto: „Vznešená, ztepilá, silná a krásná stojí před námi radnice města Prostějova. Vůdčí hvězdou správy města Prostějova a jeho obyvatelstva může a smí býti jen odkaz a příkaz: Vpřed a Výš! …Nová radnice prostějovská budiž podmínkou nejen našich činů, nýbrž i našich myšlenek a tužeb.“
Radnice původně nesídlila na dnešním místě. Původním objektem byla budova dnešního Muzea a galerie v Prostějově v sousedství kostela Povýšení sv. Kříže ve východní části hlavního náměstí. Byla postavena v renesančním stylu v letech 1521–1530 Janem z Pernštejna. Tomuto účelu sloužila až do roku 1850. Později zde sídlil okresní soud a sídlo městské rady a obce bylo krátce v domě č. 17 na Žerotínově (nyní Žižkovo náměstí) na místě dnešní spořitelny. Potom bylo přeneseno do budovy bývalého městského špitálu a chudobince na Poděbradově náměstí č. 2. Tato budova byla v roce 1978 asanována a na jejím místě byl postaven objekt družstva Moděva. Prostory zde nebyly důstojné ani vhodné po chod úřadu a městské agendy, proto po vítězství národní strany ve volbách roku 1892 se hledalo nové řešení.
Nakonec byly zakoupeny objekty č. 14 a č. 13 bývalých starých kasáren a sousedního domu v západní části tehdejšího náměstí Františka Josefa. Bylo zde několik návrhů a projektů. V roce 1909 byl osloven se žádostí o vypracování projektu profesor brněnské techniky architekt Karel Hugo Kepka. Plány byly schváleny zastupitelstvem města v březnu 1911. Stavební práce probíhaly od 13. května 1911 do 15. dubna 1914. 7. května 1914 proběhla kolaudace a úřadovat se v nové budově začalo 14. května. Provoz byl zahájen v sobotu 6. června 1914 operou Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany v provedení souboru Národního divadla v Brně. V neděli 7. června 1914 se konala slavnost otevření nové radnice. Její součástí bylo slavnostní zasedání obecního zastupitelstva, na kterém převzal symbolický klíč od hlavní radniční brány starosta Prostějova Ondřej Přikryl.
Nová radnice byla postavena ve stylu historismu a secese z počátku 20. století. Karel Hugo Kepka měl odpovědnost za zpracování plánů až po detaily, za řízení stavby, ale také měl hlavní roli v oblasti uměleckého ztvárnění všech exteriérů a interiérů budovy. Musel se vyrovnat také s umístěním stavby na parcele s úzkým průčelím a dlouhým dvorním traktem a požadavky města na reprezentativnost, účelnost a snížený rozpočet.
Asymetrickému průčelí monumentální budovy dominuje mohutná věž vysoká 66 metrů s orlojem a hodinami z dílny pražské firmy Ludvíka Hainze. Stavební práce realizovala firma Rudolf Konečný & Josef Nedělník, sochařské práce Josef Bernauer, štukatérské práce podle návrhů Čeňka Vosmíka Vladimír Pleský a umělecké práce z kovu prostějovská Vulkania, nábytek Robert Kořalka. Celkem na výstavbě pracovalo 38 firem, z toho jen devět bylo mimo prostějovských. Oceňováno je především zachování původních vnitřních interiérů a historického mobiliáře. Naše radnice je dodnes ukázkou vysoké úrovně našeho stavitelství a řemesla.
Pro své architektonické, urbanistické a uměleckohistorické hodnoty byla Nová radnice 10. 8. 1993 prohlášena Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek pod č. 10410/7–8541. 6. 12. 2023 byla na výjezdním zasedání Vlády České republiky v Bučovicích schválena národní kulturní památkou s platností 1. 7. 2024. Národní kulturní památka je definována jako kulturní památka, která je nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. Naše radnice si toto ocenění plným právem zaslouží a je to také i dárek k jejímu výročí.
Radnici je věnována velká péče a pozornost. Rozsáhlými rekonstrukcemi prošla od roku 2011 včetně oprav fasády a pláště budovy v letech 2015–2016.
Její interiéry můžeme poznat při komentovaných prohlídkách, stejně tak můžeme vystoupat do radniční věže zpřístupněné od září 2011 a prohlédnout si zdejší expozice i výhled na město z výšky sedmapadesáti metrů.
„Kéž tento památník české práce budí v srdcích občanů lásku k rodnému městu a učí je pracovat pro jeho rozvoj i pokrok a vážiti si samosprávy,“ čteme na pamětní desce ve vestibulu budovy. Tento odkaz budovatelů radnice a představitelů města je stále živý a aktuální i dnes.
Hana Bartková
