Iniciativa Hodina pravdy mimo jiné v „často kladených dotazech“ na svém webu říká, že bez humanitního a společenského vzdělání „muzikantům nikdo nepřipraví noty, nenapíše kritiku a koncertovat si budeme leda doma v obýváku, Muzea, galerie a archivy se zavřou. Zlatá bula sicilská se sesype na hromadu s Beethovenovým rukopisem a složkami StB.“
Ty výstižné body, jistěže stylizované až v mírné nadsázce, mě zaujaly, obzvláště ten poslední. Je to napsáno krásně, a dluh, který má naše společnost na humanitním vzdělání, bude bezpochyby třeba uhradit.
Jestli formou lepšího finančního ohodnocení učitelů humanitních věd, tedy budiž. Sám se třeba celý život ptám, proč není i na základních a středních školách mnohem vyšší dotace hodin obyčejné občanky, aby se ta zlatá bula nepopletla se složkami StB.
Smutná pravda je, že občanské a humanitní věci odjakživa málokoho zajímají, a společenská poptávka po spravedlivě zaplaceném učiteli na vysoké škole bude proto nízká. Kéž by aspoň byly jmenované znalosti vstupenkou do elitního klubu, do úzké skupinky sečtělých vzdělanců, kteří se za spravedlivý plat vzorně starají o oddělení partitur od archivu StB, a o třídění zrna od plev.
Předpokládal bych, že i když je to veřejnosti často jedno, že alespoň veřejní představitelé a Univerzita pak zvlášť půjde ve třídění příkladem.
To by ale nesmělo dojít k tomu, že jsem se takhle v jedné ze svých mnoha volných chvil toulal olomouckou akademickou čtvrtí, tam, kde sídlí filda, a nahodile jsem se na ulici Křížkovského ptal studentů i pedagogů, co šli zrovna kolem.
Víte, kdo byl Pavel Křížkovský? Po kterém se jmenuje ta ulice?
Víte, kdo byl Pavel Křížkovský? Po kom nese ulice kol rektorátu svoje jméno? Skóre správných odpovědí nepřekvapí, bylo nula celá nula.
Zpráva o tom, že se v Praze stávkuje, mě zastihla za volantem z monitoringu cestou z Holice do centra města, na Wittgensteinově ulici.
Jeden z nevlivnějších filosofů dvacátého století Ludwig Wittgenstein působil i v Olomouci. Žil zde přibližně rok, v roce 1916, a pracoval tu (mezi vojenskými povinnostmi na dělostřelecké škole) na svém stěžejním díle Tractatus logico-philosophicus.
Vůbec to byl zajímavý osud: synek z bohaté rodiny po první světové válce odevzdal všechny své peníze svým bohatším bratrům a šel dělat něco, co má trochu smysl – učit děti na vesnickou školu. Žil pak v zahradním domečku a během druhé světové války neutekl jako jiní do Ameriky, ale v centru bojů sloužil v polní nemocnici, odnevidím donevidím.
Wittgenstein má dnes v Olomouci tuhle ulici, a schválně jestli uhodnete, kterápak to je: ano, ta příšerná spojnice předimenzované kancelářské čtvrti na nároží Kosmonautů a dál dozadu kolem teplárny a na konci je pneuservis. Zřejmě (nestudoval jsem tu otázku speciálně) sloužil vedle v kasárnách a od toho ten název, přesto bych očekával, že Wittgensteinovo jméno ponese nějaká zcela jiná ulice, třeba tuhle v centru vědění, kolem knihovny, a že se po něm nazve třeba fakulta.
V Olomouci ale ne. Ulice kolem rektorátu nese jméno Pavla Křížkovského, skladatele regionální významu, jehož jediný vztah k Palackého Univerzitě je ten, že na ní chvíli studoval, a svá studia zde nedokončil.
Ta kolmo k ní je zase Wurmova, a kdybyste to náhodou nevěděli, tak duchovní Ignát Wurm nadšeně horoval pro to, aby se spojilo všechno Slovanstvo a abychom zde hovořili nejraději rusky. Jistě, řekl to v jiných souvislostech a ve zcela jiné době, než jaká je dnes, já to dobře vím. Ale stejně.
Kdo jiný, než Univerzita, by měl od „zlatých bul“ vytřídit ty „svazky“?
Nechci popichovat, nechci hanět, ani dělat legraci, ale návrat obloukem k naší humanitní vzdělanosti, k občanskému vědomí, k chápání sebe sama v souvislostech, k pochopení, ke kritické úvaze mě bolí, stejně jako prázdná peněženka našich kantorů. Lidem je to jedno, že jsme odeslali Wittgensteina na předměstí k pneuservisu. Strážcům kvalitního humanitního vzdělání by to jedno už být nemělo.
Lze humanitní vzdělání redukovat na účetní problém? Jaké ještě máme v Olomouci ulice? A zajímá nás to?
Doplnil bych proto výzvu k investicím do školství i o výzvu k navýšení počtu hodin občanky a jazyků, uměleckých předmětů a kurzů kritického myšlení, protože věc není možné redukovat na účetní problém – a mrzí mě, že není taková teze integrální součástí vyslovených požadavků.
Třeba uplyne generace, a vzdělanější mladí se začnou pídit po tom, proč máme i v roce 2024 v Olomouci stále ještě i ulici Švermovu (blízký spolupracovník Klementa Gottwalda, jeho ulice v Olomouci symbolicky vede do vězení), nebo kapitána Nálepky, který během odboje dobrovolně vstoupil do Všesvazové komunistické strany bolševiků.
Až skutečně oddělíme složky StB od hosnotných partitur, pak nám bude hej.
Vím, co namítnete: použitý příklad s názvy našich městských ulic není něco, co by přímo souviselo s prací učitelů humanitních předmětů. Je to dílo naší milé radnice, respektive různých politických reprezentací a z nejrůznějších dob, což ve městě jistě zanechalo stopy. Ten oslí můstek, že jsme to boží dopuštění v názvech ulic města ani neviděli, s odkazem na slabší míru vzdělání, nebo slepě jati momentálními ideologií doby, sám o sobě nestačí.
Kolik dní života strávil v Olomouci Palacký?
Ale nepřemýšlení a netřídění není jen věc ignorantské nevzdělané veřejnosti, nebo populistických politiků té či oné doby. Ono je vlastní i Univerzitě samotné. Ta nedávno oslavila 450 let, s podtitulem „Silou ducha“, a za to skoro půltisíciletí na ní studovali třeba svatý Jan Sarkander, Johann Gregor Mendel, nebo obhájce českého jazyka Bohuslav Balbín.
Zůstala mi viset otázka, proč se naše škola jmenuje po Františku Palackém, když tento, pokud je mi známo, nikdy v Olomouci nebyl.
Stejně tak nevím, jestli se nad tím někdy někdo zamyslel, nebo jestli se tak jmenuje dávno už jen ze zvyku. Mechanicky, slepě, prostě jenom tak. A nikdo nenapíše noty, nikdo nepřipraví kritiku. To jméno leží mezi ostatními místními názvy Olomouce jen tak na hromadě, spolu se Švermou a s Křížkovským.
Jednou přidám humanitním učitelům taky ze svého a rád, dám jim všechny svoje prachy, oni si to zaslouží, neboť handrkování o základní věci s kdejakým panáčkem, co je zrovna ministrem, je takové smutné.
Vyměním ten skromný příspěvek za vědomí, že veškerá vzdělávací snaha aspoň jednou neupadla do občanského formalismu, a že se jako společnost i zamyslíme nad tím, proč jsme Wittgensteina odeslali k teplárně, a není nám to vůbec trapné.
Vlastimil Blaťák
