Jak jste se dostal do Sigmy?
Byl jsem na konci devadesátých let osloven panem Kubíčkem a panem Gajdou, jestli bych nechtěl vstoupit do Sigmy. Podepsali jsme tehdy smlovu na nákup 34% akcií a já jsem se stal členem představenstva klubu. Předtím jsem působil na severu Čech a nějaké manažerské zkušenosti jsem tedy měl. Začal jsem Sigmě sponzorsky pomáhat, buď ze svých firem, nebo z firem, se kterými jsem měl kontakty.
Po roce 2000 se situace v Sigmě začala měnit, především vlivem vstupu města do akcionářské struktury klubu.
V té době jsme všichni cítili, že vstup města do akcionářské struktury je správný. Já jsem to vnímal stejně, jako stabilizační prvek. Pokud bylo město akcionářem, mohlo dát příspěvky na investice, třeba na opravu šaten. Daly se lépe sehnat veřejné prostředky.
Pozdější praxe se vyvinula asi jinak. Začali politici mluvit do fotbalu?
V začátku ani ne, to nastalo až později. Když se začalo dařit a přišly zahraniční zájezdy. Vyřadili jsme Borussii Dortmund s Kollerem a Rosickým, a nechybělo moc, abychom porazili Everton. Najednou se tam začali objevovat politici, aby i oni byli vidět u úspěchu. Tehdy chybělo opravdu málo, aby se Sigma stala jedním z pěti nejsilnějších klubů u nás.
Tu dobu vnímám jako možná jedno z nejlepších období pro Sigmu. Měli jsme v týmu Onofreje, Pečnika, samozřejmě Melinha, začínal Kamil Vacek. Vypadalo to obrovsky nadějně, čekali jsme zářnou budoucnost, která ale nepřišla. Co se stalo?
Jednak musím zmínit chemii kabiny, kterou tehdy ovládli starší hráči. Ti mladí, kteří byli na čekačce, nedostávali tolik příležitostí, i když výkonnost už měli. Vacek už měl pravidelně hrávat. Dále tam byl ten nešťastný zápas se Sarajevem, kdy jsme nedali penaltu a nepostoupili do evropské skupiny. Tehdy se to celé zhouplo, zlomilo. Později postavil další výborný tým Zdeněk Psotka, znovu jsme se dostali do pohárů, ale ten vzestup náhle přerušila úplatkářská aféra s Bohemians. Nechci být patetický, ale byl jsem v šoku. Ani já, ani Kubíček jsme nevěděli, která bije. Kubíčkovi to tehdy volali z Prahy a já jsem si nedovedl představit, že by někdo podplácel hráče Bohemky, když ta do té doby neudělala venku ani bod.
To je to, čemu dodnes nerozumím. Proč se to vlastně dělalo?
Dodnes mám pochybnosti, kdo to udělal. K tomu, abyste někomu dal prachy, tak je musíte někde vzít. Já si nemyslím, že to Gajda dával ze svého. Tvrdili, že je podplatil Drobisz, což logicky se stihnout nedalo, to by musel letět stovku za devět vteřin, aby jim ty peníze předal, než odjeli. Něco v tom příběhu nehraje. Soudil to soud, Jirka pak přišel s tím, že se podplácelo, ale ani on mi nikdy neřekl, jak to bylo. Ty peníze se nenarodily, ony se někde musely vzít. Mimo účetnictví. Někdo je musel vytáhnout ze své kapsy, ale kdo. Tam byli všichni držgrešle.
Existuje možnost nějaké černé kasy?
Z čeho? Z lidí? My připisujeme lidi, abychom měli aspoň návštěvu.
Jak moc to s klubem zamávalo?
Hodně. Dohánět desetibodové manko nebylo nic jednoduchého, a obrovský dík Johnovi. Pro mě to zahchránil on. Vybral si hráče, bojovníky. Sestavil tým, kdy jsem kroutil hlavou, co si vzal, ale dokázal to. Deset bodů jsme dohnali a nesestoupili jsme.
To přišlo až tu další sezónu.
Po euforii vždycky přijde deprese, to tak je. Ligu jsme s Uličným zachránili, ale nebyla v tom koncepce, protože on jel na krev. My jsme pak měli nachystané kluky ročníku 93, kteří byli vynikající, například Plška, Faltu, z jednoho dorosteneckého mužstva osm kluků hrálo první ligu. Ti, co zachránili ligu, odešli, a ti, co nastoupili, nebyli připravení na nejvyšší soutěž tak, abychom to zvládli. Takže nás to víc poznamenalo v té druhé sezóně.
Dostáváme se k době, kdy jste začal Sigmě půjčovat peníze na provoz. Jak je možné, že Sigma najednou neměla prostředky na základní provoz.
Odešli sponzoři, Grézl a Runták, museli jsme financovat mistrovství Evropy do jednadvaceti let, a začala vznikat denní díra. Pokud chcete, aby klub obstál v licenčním řízení, nesmíte dlužit hráčům a trenérům. Byly dvě možnosti – buď si klub půjčí u někoho, nebo jim půjčím sám. U mě měli tu výhodu, že já jsem si nikdy neúčtoval ani korunu úroků.
A v jednu chvíli pak nastává okamžik, kdy vy to chcete zpátky…
To jsme v roce, kdy už jsem věděl, že to nebude dobré. Mám na mysli rodinnou situaci. Řekl jsem všem, že končím a dal jsem jim rok a půl.
Nám je to celou dobu interpretováno tak, že najednou přišel pan Lébr a chtěl zpátky peníze, které jsme v hotovosti tak rychle neměli, a tudíž nám nezbylo, než prodat nemovitý majetek.
Rok a půl dopředu jsem všem řekl, že budu končit, a to samé jsem oznámil na FAČRu. Proč? Tehdy jsem uvedl jen rodinné důvody. Dnes mohu říci, že mi zemřel syn. Veřejnost si dnes asi zaslouží odpověď otázku „proč“ přesněji zdůvodnit. Uvědomil jsem si, jak je fotbal proti životu plochý. Doběhlo mě to.
Pak přichází éra po Josefovi Lébrovi. K Vašemu vyplacení použili peníze z prodeje nemovitého majetku. Existuje k tomu z Vaší strany dnes nějaký hodnotící komentář, spíše z úst podnikatele?
Oni věděli, kolik musí získat peněz. Z hlediska ceny udělali takový krok, aby mě vyplatili. To je moje optika. Museli si uvědomit, že za celou dobu jsem nechtěl žádné úroky. Kdybych tu pohledávku někomu přeprodal, mohl si ty úroky doúčtovat.
Mohl to klub řešit jinak? Existovala jiná cesta, jak mohl klub ty peníze získat? Třeba televizní práva, prodej hráčů, akvizice nových obchodních partnerů…
Televizní práva jsou prodávána společně, a bylo to opatření všech klubů proti Spartě. Ta tehdy, ještě za Macha, chtěla svoje televizní práva prodávat sama, a všechny kluby jsme se proti tomu postavily. Televizní práva tehdy začala prodávat společnost STES. Nyní je prodává LFA. Tomu, co udělali teď, tomu se hluboce klaním, navýšili to o veliké peníze. Dobrá práce. Komerční parnery těžko mohu soudit…
…my se bavíme o době, kdy odešel Martin Rak, už v klubu nepůsobil, a já situaci po jeho odchodu zvnějšku vidím tak, že management neudělal dost pro to, aby komerční parnery získal.
Nemyslím si, že by zrovna Martin Rak byl ten, který by to zvrátil. To by mohl zvrátit jen člověk, který by se pohyboval v podnikatelských kruzích. Ale když se vrátím k Vaší otázce, jestli měl klub šanci to zaplatit z něčeho jiného. Jediné, co mě napadá, že by našli někoho, kdo by koupil část akcií.
Jednalo se tehdy s panem Urbancem, možná s Hadamczikem, přestože ten mi to popřel, nic z toho ale nedopadlo.
Pan Urbanec s dvanácti miliony ročně, které měl údajně zajištěny od smluvních partnerů, nebyl tím, kdo by mohl být pro Sigmu přínosem. Spíše mě ale zaujala jiná věc: byli lidé, kteří o tom opravdu chtěli hlasovat, a chtěli to přehlasovat. Pan Urbanec měl v občanském sdružení většinu, aby převzal Sigmu. Vždyť za sebou nemá žádnou velkou firmu, říkal jsem, vždyť jeho obrat je tak nízký, že se z toho nedá nic získat! Na to musíte mít ekonomické zázemí takové, abyste mohl něco bezbolestně ukrojit, a to u něj nebylo. Sliboval, že zajistí partnery. Ale nechtěli jsme nejprve odevzdat akcie, aby až potom tyto partnery přivedl. Mohlo to způsobit situaci, kdy bychom byli i bez akcií, i bez peněz. Tohle jméno nebylo to, co by mělo zachránit Sigmu. Ale měli se oslovit jiní, a ti tady jsou.
Oslovili se?
To já nevím, já už jsem tam nebyl.
Pohled do budoucnosti. Jedná se s Blue Crow, a padá stále častěji jméno pana Hubáčka. Co by teď pro Sigmu bylo nejlepší?
Tuzemská cesta by byla nejlepší. Někdo, kdo tady žije a má velký kapitál, banka se rozvíjí, má projekty i v zahraničí, je silný partner. Já jsem teď vzal pana Hubáčka dvakrát na fotbal, jako kamaráda. Ale já dnes nejsem členem představenstva, ani dozorčí rady. Nebudu už se v žádném orgánu angažovat, ale pomoci bych asi dokázal.
Jak vidíte osobu Ladislava Mináře?
Láďa je velmi inteligentní manažer. Nemůže si dovolit kupovat hráče. V rámci možností, které v klubu má, dělá to nejlepší, co dovede.
Vlastimil Blaťák
