Rusko, Ukrajina, Afghánistán, Gruzie… To jsou země, kde se něco dělo nebo děje. A jsou to proto také země, které jsou v centru zájmu respektované reportérky Petry Procházkové. Její reportáže z Ruska a postsovětských zemí mohli v minulosti číst čtenáři Lidových novin. Právě ty ji totiž na počátku devadesátých let do Moskvy jako svou zpravodajku vyslaly.
„Devadesátá léta byla v Rusku tak turbulentní, že si novinář nemohl nic lepšího přát,“ vzpomínala na dobu, kdy ona mířila na Východ, zatímco mnozí kolegové se vydali směr Brusel. Její volba se ukázala jako novinářsky mnohem atraktivnější. Proměna politiky, Boris Jelcin, role EU, Vladimír Putin, použití jaderných zbraní, svoboda a její rozdílné vnímání v různých částech světa, o tom všem byla na debatě řeč. Petra Procházková rekapitulovala ruskou politiku, připomínala své zkušenosti a zážitky a dávala je do kontextu s dnešní situací v Pobaltí nebo v Gruzii.
Mluvila i o několika letech, která prožila v Afghánistánu. Na Martina Procházku zapůsobil její román Frišta, příběh ženy napůl Rusky, napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu. „Když pracujete pro noviny, musíte psát holou pravdu,“ vysvětlovala základní pravidlo novinářské práce dodat čtenářům potřebná fakta, aby si názor mohli udělali sami. Když ale chce autor vytvořit mix postav a příběhů, přidat emoce a dojmy, dodat kus sebe, pak už je potřeba dát se na beletrii. I proto Petra Procházková napsala román.
Řeč byla i o její zatím poslední knize rozhovorů Cesta Rusů k válce, která vyšla před pár dny. Rektor UP a posléze i příchozí v publiku se zajímali, jak vlastně máme dnes vnímat Rusko. Jak a jestli vůbec s ním vést dialog? Podle Procházkové bude dialog určitě potřeba vést, současně nesmíme zapomínat, kdo je v nynějším konfliktu agresor. A jestli se učit ruštinu? „Myslím si, že ruština je hrozně důležitá pro novináře proto, aby si přečetli v originále informační zdroje,“ uvedla Petra Procházková s tím, že informační válka, která nyní probíhá, je změtí lží, pravd a polopravd. „Je strašně těžké se tím pralesem informací probírat a odhadovat, co je pravda – to je máloco –, co je aspoň trochu, co vůbec. A je dobré se vždy dostat k původnímu zdroji, který právě může být v ruštině. Dneska se válka na Ukrajině odehrává do značné míry na sociální síti Telegram. Tam se dozvíte bezprostředně téměř online postoj nejen těch, kteří jsou vám sympatičtí, ale i Kremlu a různých podivných blogerů a najednou získáte trošku obrázek o rozprostraněnosti těch názorových proudů,“ řekla mimo jiné Petra Procházková, redaktorka Deníku N.
Ivana Pustějovská, Egon Havrlant
