V letošním roce uplyne již 330 let od narození a 250 let od úmrtí významného moravského umělce Jana Kryštofa Handkeho, proslulého barokního malíře náboženských i žánrových obrazů a nástěnných maleb.
V první polovině 18. století byl Handke na střední Moravě nejproslulejším malířem, jehož mimořádně obsáhlé dílo dokládá nejen jeho píli a umělecké nadání, ale i jeho pozoruhodnou manažerskou zdatnost. Zachovalo se přes 300 jeho obrazů a nástěnných maleb, kreseb a návrhů univerzitních tezí, téměř dvě stě dalších bylo zničeno. Největší počet maleb vytvořil pro augustiniánský klášter ve Šternberku, jehož probošti patřili k jeho důvěrným přátelům.
Jan Kryštof Handke spojil rozsáhlou část svého díla se šternberským augustiniánským klášterem, s jehož probošty Patrikem Vavřincem Lehmannem, Patrikem Meixnerem i Janem Josefem Glätzlem udržoval nadstandardní přátelské vztahy.
Svými díly se uplatnil nejen ve Šternberku, ale také na patronátních farách a statcích kláštera v Hnojicích, Žerotíně, Štarnově, Kyselově a Výšovicích. Jak podrobně uvádí Handke ve své autobiografii, své pobyty ve Šternberku spojil s několika rodinnými událostmi, lovem zvěře i ryb v nedalekých revírech a na klášterních rybnících. Místní kanovníci mu byli ochotně k nápomoci a účastnili se dvou umělcových svateb, křtů i pohřbů členů jeho rodiny. Ve Šternberku je malíř poprvé doložen už v letech 1715–1716, kdy tady pobýval za morové epidemie.
Výstava ukáže běžně nepřístupná díla
Větší část Handkeho obrazů a fresek se v klášteře ani v patronátních farnostech a klášterních statcích nedochovala. Většinou zanikla nedlouho po zrušení šternberského augustiniánského kláštera v roce 1784.
Předmětem současné výstavy, pořádané v prostorách bývalého Šternberského kláštera, jsou nejen v něm trvale prezentované Handkeho nástěnné malby a obrazy, ale i zapůjčená díla, veřejnosti běžně nepřístupná.
Rejstřík díla Jana Kryštofa Handkeho je nebývale široký. Handke své nástěnné malby realizoval freskou i olejem, maloval oltářní i závěsné obrazy a uplatnil se také jako tvůrce portrétů, zátiší a krajinomaleb. V jeho dílech byla významně využita malba perspektivní architektury, a to nejen v monumentálních freskách a nástěnných olejomalbách, ale i v pozadích jeho oltářních a závěsných obrazů. Na mnoha dílech se vyskytují zajímavé architektonické průhledy do krajiny i její zkratky s oblíbenými motivy kmene listnatého stromu a travnatého hliněného bloku.
Jako jediný olomoucký malíř 18. století dosáhl Handke věhlasu nejen na Moravě, ale i ve Slezsku. V Olomouci byl nejvýznamnějším cechovním malířem celého baroka. Působil na střední a severní Moravě, výrazně zasáhl i na území Slezska a ojediněle pronikl do východních Čech: do Hradce Králové a Hrochova Týnce. Za svého života se setkal s řadou rakouských a slezských malířů.
Tisková zpráva
