Bezprostředně po konání koncertu v Letním kině v pondělí minulý týden vydalo město zprávu, podle které radní schválili znění zřizovací listiny organizace vzniklé sloučením, a to včetně nového názvu Moravské divadlo a Moravská filharmonie, okruhy její činnosti i úpravy majetkových poměrů. Podklady včetně harmonogramu dalších kroků předloží zastupitelům na jednání 10. června. Ptám se: je dnes ještě vůbec technicky možné celý proces slučování divadla a filharmonie zastavit?
Teoreticky ano. Zastupitelstvo se slučováním zabývalo dosud třikrát a rada pokaždé zdůrazňovala, že ještě nic definitivně nerozhodujeme. Že je to vždycky pouze dílčí krok, který má umožnit přípravu nějakých dalších podkladů, a že je vždycky možnost to celé stopnout. Rozhodující hlasování tedy skutečně proběhne až teď desátého června. Všichni ale asi vnímáme, že stávající koalice do toho politicky nainvestovala nemalé prostředky a hraje o prestiž. Čili ta víra, že se to nakonec podaří přece jen nějak zvrátit, ta není velká. Šance ale pořád existuje.
Vnímám jako zvláštní, že k celé věci se doposud vyjadřovali z koaličních partnerů hnutí spOLečně, a především pak pan náměstek Tichák za Piráty, dosud ale zatvrzele mlčí pan primátor, a spolu s ním i celé ANO. Proč?
Taky mě to překvapuje. Bezpochyby se jedná o jedno z klíčových témat jeho mandátu a očekával bych, že jako primátor bude mnohem aktivnější. Hnutí ANO má v radě města většinu. Přece musí vědět, že když to celé dopadne špatně, politickou odpovědnost ponese on. Možná je v tom ale i jakási jiskřička naděje. Je asi jediný, kdo to stále ještě může vahou své autority zastavit. Bylo by to zcela na místě. Jak se v průběhu celého roku shromažďují další a další skutečnosti, argumentů pro slučování je pořád míň. Obávám se, že důvodům, proč bychom to měli dělat, dnes už vlastně nerozumí téměř nikdo.
Na počátku celé debaty stál rozpočtový argument. Ten mi nyní někam zmizel. Co se stalo?
Víte, já si myslím, že celá ta debata je zásadně orámována první politickou zkušeností některých koaličních stran. To nemyslím nijak zle. Část subjektů, které sedí na radnici, se do zastupitelstva dostala poprvé v roce 2018. Zažily si covid, během kterého paradoxně přiteklo do divadla i filharmonie dost peněz ze státního rozpočtu a příspěvek města tak mohl být o to menší. A zažily i roky potom, kdy už bylo nutno příspěvek zase dorovnat, což vyvolalo meziroční nárůst. Viděno touto omezenou optikou skutečně mohl vzniknout dojem, že se s těmi institucemi děje něco dramatického. Je to ale omyl.
V čem?
Když se na ekonomické parametry podíváme v delším časovém horizontu, je prokazatelné, že se tam v porovnání s jinými výdaji města nic tak dramatického neděje. Rozhodně neplatí, že jsou ty instituce před krachem, neplatí, že je město už nezvládá ufinancovat a už vůbec neplatí, že je potřeba to „rozseknout“ z roku na rok. Postupně to potvrzovaly i podklady, které si město nechávalo zpracovat. I z analýzy, kterou rada předložila na prosincovém zastupitelstvu, byť k ní máme spoustu výhrad, tak vyšlo, že výdaje města na oba soubory i se zakolísáním během covidu rostou predikovatelným způsobem. V porovnání s rostoucími příjmy města dokonce relativně klesají!!! Ekonomická data zkrátka nezakládají argument k tomu, že by se musela dělat razantní systémová změna. Navíc, ekonomický přínos slučování je přinejmenším sporný. Odhadovaná provozní úspora se během času pohybovala zhruba mezi 5 až 10 miliony ročně. Dnes jsme měli finanční výbor a projednávali výsledky hospodaření za rok 2023. Vyplývá z nich, že divadlo loni oproti rozpočtu navýšilo příjmy z prodeje o 21 %, filharmonie o 23 %. Na vstupenkách a dalších službách zkrátka utržili o 6 milionů víc, než si na začátku roku mysleli. Zhruba o tolik, co má přinést sloučení. Chápete? Oni chtějí zrušil filharmonii a začlenit ji do divadla kvůli částce, která je z pohledu meziročního rozpočtování na hranici rozlišovacích schopností.
Čím tedy vlastně rada argumentuje dnes?
Ta argumentace se během posledních dvanácti měsíců otočila o 180 stupňů. Napřed to byly zmiňované úspory, potom lepší a efektivnější fungování a navýšení umělecké úrovně. Celé to v jistou chvíli dokonce přerostlo v megalomanský projekt jakéhosi Mahlerova institutu. Ani ten, zdá se, už ale není ve hře. Co je tím pravým důvodem dneska? Těžko říct…
V rámci opozice je názor a nesouhlas se sloučením konzistentní?
Diskuse na zastupitelstvech zatím stoprocentně dopadají tak, že všechny naše návrhy koalice vždycky plošně odmítne a svoje vlastní návrhy si prohlasuje pohodlnou většinou. Náš klub Spolu a celá opozice je s výjimkou jedné zastupitelky unisono proti. Což je úsměvné, protože na začátku toho všeho, a deklaroval to pan primátor i pan náměstek Tichák, koalice prohlašovala, že bude usilovat o širokou shodu napříč politickým spektrem. Že o ni stojí. Bylo by to namístě. Obě instituce za sebou mají nesrovnatelně delší existenci, než je náš politický horizont. Filharmonie by příští rok oslavila 80 let, v případě divadla, českého divadla, je to více než sto let. To je prosím dvacet šest volebních období. O jejich budoucnosti nelze rozhodovat většinou 3 nebo 6 hlasů. Žádná široká shoda ale dneska neexistuje, proti je nejen opozice, ale i odbory, řada respektovaných osobností, významná část odborné veřejnosti, diváci i posluchači. Tři tisíce lidí to přišly vyjádřit do Letního kina, přes pět tisíc podepsalo petici.
Zpět k první otázce. Pokud se zastupitelstvo 10. června vysloví pro sloučení obou institucí, bude ještě existovat možnost zpětvzetí?
Velmi těžko. Jestli usnesení má říci, že od 1. ledna 2025 zaniká příspěvková organizace Moravská filharmonie, dochází k té fúzi a schvaluje se nová zřizovací listina, je to definitivní. My jako opozice rozhodně nebudeme mlčet a jak jsem minulé pondělí vnímal atmosféru na koncertě v Letním kině, jsem přesvědčen, že protest bude mít svoji formu pokračování i na zastupitelstvu.
Vlastimil Blaťák
