Je velmi těžké najít chvíli, kdy se začal olomoucký fotbal řítit do záhuby. Nejprve neznatelně, potom ale po stále strmější trajektorii, stále rychleji, až už bylo obtížné pád brzdit. Bylo by velmi laciné nacházet prapůvod problému v dávné korupční kauze s Bohemians Praha – ta mohla s klubem zamávat, ne jej ale položit.
Skutečný problém je výrazně hlubší, a netýká se u nás pouze olomoucké Sigmy. Je v celkovém nastavení řízení a financování sportu, jak je v České republice léta běžné, a není proto řešitelný z Olomouce.
Co dělají politici ve fotbale? Není pravá chvíle přelinkovat hřiště?
Sigma měla v devadesátých letech výrazné sportovní úspěchy, a z nich přímo i přeneseně financovala svůj rozvoj. Jednoho dne ale narazila na své limity, a pokud příběh značně zjednodušíme, stalo se toto: v roce 1996 klub nečekaně vypadl s Hutnikem Krakov, a bylo nutno nějak pomoct rozpočtu. Stalo se něco, co bylo v tu chvíli v pořádku účetně, ne však strategicky: navázal se kontakt s radnicí. Město přišlo a rozpočtu pomohlo.
Koupilo od klubu za 27 milionů korun pozemek Aso parku, rozpočet na nejbližší sezónu se tím zachránil, problém byl ale definován, Slovo bylo vyřčeno, úpis ďáblu podepsán: při možnostech, které nabízí olomoucký okres nebo kraj, se peníze na chod klubu neshánějí lehce. Tak už v roce 2000 má olomoucká radnice v klubu 34%, a začíná se realizovat myšlenka Jaromíra Gajdy, podle které by klub měl stát na třech nohách – na spolku, na soukromých vlastnících a na podílu města, více méně rovným dílem.
Pokračování příběhu bylo takové, jaké nutně muselo být: politici, připuštění do vedení klubu, si začali doslova užívat roli těch, kteří sypou (z veřejných zdrojů) hladovému klubu peníze, nalijou, ale občas taky potom něco vylijou, a především si osobují právo do obrovské míry rozhodovat o samotném chodu klubu.
Následky jsou strašlivé, protože kromě nekompetence se do čela klubu dostávají lidé, u nichž už nerozhoduje profesní způsobilost, ale pouhá loajalita, kompatibilita se systémem. Ten setrvačností funguje dál, ještě dlouhá léta, jednoho se dne se ale začne hroutit sám do sebe, už bez možnosti opravy.
Upsat se politikům je přibližně totéž, jako když se Maradona upsal v Neapoli mafii. Zpočátku to bylo krásné, dostal pohádkovou smlouvu, a byl nezpochybnitelný král. Stačilo pár let, aby se kariéra nejlepšího fotbalisty světa zadrhla a skončila.
Co dál s klubem? Existuje spasitel?
Probíhající (a velmi uzavřená) jednání s americkým investorem Blue Crow Sports Group se vlečou, a zevnitř klubu prosakují zprávy, že zájem o vstup nového vlastníka v Sigmě vlastně ani není. Současně se šíří „zaručené“ spekulace o tom, že po odmítnutí Američanů vstoupí do hry jiný zájemce, Olomouci bližší, a na poli budování sportovních hal ve městě i velmi aktivní.
Budoucnost olomoucké kopané ale není dána osobou vlastníka či vlastníků, ale managementu, schopného, nadšeného, morálně i principálně pevného, který nepodlehne tlakům politiky nebo „rádců“, kteří se vždy množí jako králíci. Jen jedno jméno zůstalo, a to jméno je Martin Rak.
Někdejší marketingový manažer Sigmy, který klub opustil v roce 2011, později marketingový manažer Baníku Ostrava a dnes STESu, jehož srdce bylo modré odedávna, a který jediný splňuje požadavek na kombinaci charakteru, schopností a vztahu ke klubu.
Více k tomu není třeba dodávat, a uvidíme po Euru.
Vlastimil Blaťák
