Zaměstnanci filharmonie, kteří se na přípravě brožury podíleli, měli sdělit zástupcům odborových organizací, že z brožury byly na poslední chvíli odstraněny tradiční příspěvky tzv. ambasadorů filharmonie, tedy významných osobností města, které filharmonii dlouhodobě podporují. „Celou dobu bylo s ambasadory v brožuře počítáno a na poslední chvíli zmizeli. Konkrétně jde o muzikologa a skladatele Jana Vičara, skladatele a jazzového klavíristu Emila Viklického, výtvarníka Oldřicha Schnabla, senátora Lumíra Kantora a ředitele základní umělecké školy Filipa Hajdu,“ uvedli autoři dopisu, kterým se v úterý odpoledne obrátili na olomoucké média.
Tři z pěti ambasadorů se ve svých příspěvcích tematicky dotýkali sloučení filharmonie s divadlem. Příspěvky se vypustily
„Zmizení tradičních příspěvků ambasadorů z brožury filharmonie mě šokovalo. Ředitel tělesa na můj dotaz odpověděl, že jeho rozhodnutí vypustit těsně před redakční uzávěrkou medailonky ambasadorů vyplynulo z komunikace se zřizovatelem. Já to tedy chápu tak, že radnice kontroluje brožuru, a když zjistí, že je tam něco vadného, nařizuje řediteli cenzuru. Je vlastně úplně jedno, co k tomu radnici vedlo, samo o sobě je to ubohé,“ uvádí předseda Odborového klubu autonomní filharmonie (OKAF) Vojtěch Pospíšil.
„Tři z pěti ambasadorů se ve svých příspěvcích tematicky dotýkali sloučení filharmonie s divadlem. Ambasadoři filharmonie se ale v brožuře každoročně vyjadřují k aktuálním tématům, to přece nemůže být důvod k vypuštění příspěvků,“ doplňuje mluvčí Unie orchestrálních hudebníků Jakub Látal.
„Navíc pánové Vičar, Viklický a Schnabl jsou laureáti Ceny města Olomouce. Radnice je na jedné straně věnčí cenami, ale když na to přijde, tak je umlčí a hotovo“ připomíná Josef Vláčil, předseda Unie orchestrálních hudebníků MFO.
„Je to jako scéna z trezorového filmu Skřivánci na niti, kde na šrotišti pracují režimu nepohodlní brigádníci. Nejprve zmizí brigádník Mlíkař, a když se profesor filozofie zeptá, kam zmizel Mlíkař, zmizí taky. Nakonec senilní ministr Nejedlý říká: Ale člověk není živ jen hudbou. Ale i chlebem. A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude. I Fibich a Dvořák. Ale kde je, mladíku, hudba? – A postava v podání Václava Neckáře mu odpovídá: Ano, hudba taky, ale my bysme rádi věděli, kde je Mlíkař a kde je profesor filozofie? A vůbec, kam se poděly všechny ty starý zlatý časy, kdy si jeden druhýho vážil?“, uzavírá předseda OKAF Pospíšil.
Vlastimil Blaťák
