Jak jste se dostala k atletice a ke krátkým tratím?
Atletiku dělám od mala, od pěti nebo šesti let. Přivedl mě k tomu tatínek. V prvních letech jsou to samozřejmě hry a rozvíjení pohybové gramotnosti. Vzhledem k tomu, že moje predispozice nejsou úplně ideální na technické disciplíny, skončila jsem u sprintu, na který mám asi talent. Trénuji s Jiřím Novotným a jsem maximálně spokojená.
Jak se pozná sprinter? V čem je ten talent?
Já bych to na sobě nepoznala, asi to poznali ti ostatní. Sprint musíte mít daný, mít rychlost, základ, na kterém se dá stavět. Sprinter se podle mě pozná podle toho, že dokáže rychle reagovat, že je obratný v rychlém pohybu.
Světoví sprinteři jsou obvykle velmi osvalení, a vy běháte vynikající časy, a jste velmi utlá…
Síla je samozřejmě nutná, ale tělo by nemělo být svalovou hmotou přetížené tak, že se ani nepohne. Jsou různé somatotypy, ale mezi sprintery v době adolescence se objevují různé typy, včetně hodně štíhlých. Na čtyřstovce se vyplatí být vysokej s dlouhýma nohama, na dvoustovce je lepší být o něco nižší. Je to velmi individuální, podstatné je, aby člověk dokázal pracovat se svým tělem.
Začala jste teď v dorosteneckém věku vyhrávat mezi ženami, co přesně jste dokázala?
Mám teď stříbro z dvoustovky z mistrovství České republiky mužů a žen, a potom zlato z dorostu s národním rekordem a stříbro ze šedesátky.
Jak velká je dnes konkurence mezi ženami na národní úrovni?
Co se týče dospělých, je ta špička velmi úzká. Většina závodnic se nedostane do dospělé kategorie a skončí. U nás je to tak, že se to dělí na ty hodně dobré atlety a atletky, co vydrželi, a na ty, co to dělají jenom tak trochu. Co se týče sprintů, je teď u nás nejsilnější čtyřstovka, kratší sprinty jsou v této chvíli asi oslabeny.
Budete vy pokračovat mezi ženami? Plánujete budoucnost s atletikou?
Dělám to, protože mě to baví, zároveň si ale myslím, že určitě budu chtít do budoucna s atletikou pokračovat. Tělo bude ve třiadvaceti na úplně jiné úrovni než teď, a dá se s ním krásně pracovat, pokud ten člověk vydrží v tréninkové zátěži. Důležité bude přejít stagnaci, která samozřejmě může přijít. Určitě bych se ale chtěla do budoucna věnovat atletice dál.
Kolik vám třeba teď chybí k účasti na dospělém mistrovství světa?
Když to vezmu podle limitů, tak asi sekunda a půl, cožje ale na dvoustovce strašně moc. V atletice se ale nestává, že by se někdo v mém věku dostal takhle vysoko. Letos je ale mistrovství světa juniorů, a tady je reálná šance se tam dostat. A můj sen? To je samozřejmě olympiáda, asi jako u každého sportovce.
Na jaké závody se chystáte právě teď?
Nejbližší cíl, který máme s trenérem, je v červenci mistrovství Evropy v Banské Bystrici, kde bychom chtěli bojovat o medaile.
Vlastimil Blaťák
