Základní vojenská služba existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a Armáda České republiky byla transformována na profesionální armádu. Nastoupit k výkonu služby byl povinen každý zdravotně způsobilý muž po dosažení plnoletosti.
Po roce 1989 pak branci, kteří z důvodů svědomí či náboženského přesvědčení nechtěli nastoupit vojenskou službu, mohli vykonávat náhradní tzv. civilní službu („civilku“), zpravidla jako pomocná síla v nemocnicích, domovech důchodců nebo v sociálních službách u obecních úřadů, která však byla o polovinu delší než v té době platná základní vojenská služba.
Horní komora Parlamentu České republiky schválila ve čtvrtek 4. listopadu 2004 vládní předlohu, která zrušila povinnou vojnu v českých zemích a umožnila vytvoření profesionální armády. Senát následně schválil také zrušení civilní služby. Pro zrušení základní vojenské služby tehdy hlasovalo 46 z 50 přítomných senátorů, zánik civilní služby podpořilo 43 ze 46 přítomných senátorů. Ani při jednom z těchto hlasování nikdo nebyl proti. Od ledna 2005 tak platí, že česká armáda je plně profesionální, po celou dobu ale platila a platí branná povinnost při ohrožení státu nebo za válečného stavu pro všechny od 18 do 60 let věku.
V této věkové skupině ale postupně ubývá lidí, kteří kdysi vojenský výcvik absolvovali.
Obnovit povinnou vojnu? Téma se pomalu otevírá
Znovuzavedení povinné vojny zatím politici odmítají, uvažují ale o takzvaných administrativních odvodech. Jejich zavedení podpořil i prezident Petr Pavel, povinnou vojnu nyní odmítli jak ministryně obrany Černochová, tak premiér Fiala.
„Obrana státu není jen záležitostí profesionální armády. Účast na ní může být různá, ve formě civilní služby i základního výcviku, aby každý člověk, který je toho schopen a má k tomu předpoklady, získal základní dovednosti,“ uvedl v únoru k administrativním odvodům prezident Pavel.
Miroslav Hladiš
