Digitalizace je asi nepopiratelný trend a za dvacet let nebudeme už svoje věci řešit jinak. Nicméně mi subjektivně připadá, že způsob, jakým je ze strany státu prováděna, je za prvé příliš násilný, a za druhé příliš technicky nezvládnutý. To je dojem občana, a nyní mě zajímá dojem a pohled Vás jako politika.
Určitě souhlasím s tím, že stát má právo a možnost si digitalizovat své vlastní agendy. Nechť tak činí, ať se chod státu zjednuduší, zefektivní. Podle informací, které mám, a které postupně získávám, se ale domnívám, že digitalizace státu nefunguje vůbec. Není koordinovaná mezi jednotlivými ministerstvy, není to uchopeno tak, jak by mělo být. Nesouhlasím ani s fungováním Digitální agentury. Za tak důležitou agendu by měl nést zodpovědnost ministr, a ne nějaká agentura bokem. Pokud se týká občana, ten má právo na služby státu. Stát má občanovi sloužit. A občan by měl mít právo obrátit se na stát v různých formách, takovým způsobem, který mu vyhovuje, který je mu blízký. Stát potom ať si s tím naloží, jak umí. Náš pohled na kontakt občana se státem je ten, že občan by měl mít právo takzvaného podání přímého, to jest bez prostředníka. To považujeme za velmi důležité, protože pokud jsou občané nuceni využívat ke kontaktu se státem mezičlánky – banky, telefonní operátory – je to nepřijatelné. Nemá být nucen do používání chytrých telefonů, internetu, aplikací. Protože občan je plnoprávným občanem i tehdy, pokud chytrý telefon nevlastní. Důvody přitom mohou být různé – i třeba jen to, že to občan nechce.
Týká se to i vašeho boje za právo na hotovostní platby?
Ano, i zde platí, že občan by neměl být nucen využívat prostředníka, například platby prostřednictvím karet, mobilních telefonů. Karetní platby jsou přitom zajímavou záležitostí. Kromě toho, že je zde opět mezičlánek, vznikají poplatky, které jdou na vrub občana. Neexistuje navíc žádný způsub zabezpečení, který by zajišťoval anonymitu plateb – každý způsob je nabouratelný.
Považuju touhu po digitalizaci za svého druhu politický akt. Proto budiž návodem voliči – které strany jsou pro digitalizaci tak, jak probíhá, a které jsou proti?
Já jsem nyní bez politické příslušnosti a nesu si to téma jako své. Návrh ústavního zákona se mnou ale podepsala celá řada senátorů z klubu ODS, ale máme i podpisy senátorů od Starostů, z KDU. Je to spíš o jednotlivcích, jak vnímají ohrožení svobody. Ve vládě vidíme, že se za digitalizaci zasazují Piráti, je to jejich vlajková loď.
Zeptám se na několik praktických věcí. Nejde mi o to vás zkoušet, doufám, že se ty otázky dají na konci zobecnit. První: v Olomouci se nyní postupnými kroky zavádí parkovací revoluce. Budeme platit za to, že ve městě parkujeme, což mi osobně nevadí, protože jestli o to parkovací místo někdo pečuje a někomu patří, nechť. Já ale chci magistrátu za parkování zaplatit, ale nechci mu dát souhlas se zpracováním osobních údajů. Já chci zaplatit, klidně víc, ale odmítám, aby to bylo provázáno s mým rodným číslem, adresou, a všemi dalšími údaji. Je vůbec v těchto a podobných případech možno právně vznést takový požadavek?
Myslím si, že by to docela stálo za konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů. Jistě záleží, jak velký rozsah osobních údajů v tomto případě magistrát požaduje. Pokud byste se mohl rozhodnout, že budete za pakovací místo platit hotově, což koresponduje s naším návrhem, nemohou samozřejmě získat žádné osobní údaje.
Jiný příklad: Velký technický průkaz. Při nejbližší STK se mi nezbytně zdigitalizuje, odebere se mi, a já ho nebudu mít. Považujte mne ale prosím za technicky zcela nevzdělatelnou osobu, a při nejbližší cestě do servisu se mě optají třeba na motorizaci, a já nevím. Dosud jsem to měl v Technickém průkazu. Když budu chtít informace ze svého vlastního technického průkazu a odmítám aplikaci, budu si muset na poště zaplatit, abych se k nim vůbec dostal. Je to vůbec legální, mít znepřístupněné svoje vlastní údaje?
Pod pláštíkem dobra, že s sebou přece nemusíte například papírový Technický průkaz mít, se přinesou další a další komplikace. Ve skutečnosti to generuje další a další komplikace, které popisujete.
Třetí příklad: Nedávno vydal Olomoucký kraj tiskovou zprávu, že přihlášky na střední školy už budou moci být pouze digitální. Je to z jiného soudku, ale nač jsme naše děti učili psát? Budeme ještě vůbec potřebovat psát?
Byla bych ráda, aby se psaní vrátilo, aby nastala renesance této znalosti. Ve Finsku už odstupují od přílišného využívání tabletů ve školách, a znovu je vracejí k psaní. Znalost psaného písma, a tím nemyslím Comenia Script, ale klasické vázané písmo, je důležitější, než si myslíme. Jde i o rozvoj myšlení jako takového. Co se týká těch přihlášek, věřím tomu, že ministerstvo školství udělalo velikou chybu. Rozumím tomu, že za celé roky nejsou schopni vysoutěžit dodavatele. Ta soutěž ale proběhla netransparentně a ujala se toho pak skupina, která nebyla vybrána v legitimní soutěži. O problémech s elektronickými přihláškami víme. Obešla se legitimní cesta vládního návrhu se vším nutným připomínkováním.
Poslední příklad, daňové přiznání. Jako živnostník podám v březnu přiznání, které mi systém ministerstva financí vygeneruje v nějakém formátu, který ani nedokážu otevřít, datovou schránkou to pošlu Finančnímu úřadu, a ve chvíli, kdy potřebuji z jakéhokoliv důvodu své vlastní daňové přiznání, opět si musím zaplatit, a podotýkám jen zkrácený výpis. Jak má psotupovat občan, který chce svoje daňbové přiznání a platit za to odmítá? Je to otázka stížnosti Finančnímu úřadu?
Máte velmi zajímavé a konkrétní otázky…
Já vás tím nechci dostat do úzkých. Jen uvádím příklady, abychom to třeba dokázali zobecnit.
Je to zajímavé k přemýšlení a je to další krok, který je špatně. Jsou to vaše údaje. Pro mě jsou ty otázky nová a velmi dobrá témata, děkuji za ně.
Vy nyní podáváte ústavní návrh.
Je poměrně rozsáhlý. Primárním je, že nikdo nesmí být ze zákona nucen používat elektronické sítě a úložiště. Občané by měli být chráneni před bezbřehým zřizováním datových schránek, nebo plošným vynucováním elektronické evidence tržeb. Ty datové schránky jsou dokonce tak, jak byly zavedeny, dokonce i možná protiústavní. Náš návrh přináší novelu Listiny základních práv a svobod, kde občané a spotřebitelé jako slabší strana právního vztahu mají nárok na vyšší právní ochranu. To hlavní je v článku 41 Listiny, že každý má znát svá práva a povinnosti a vykonávat je jemu dostupným a přístupným způsobem. A každý má právo vykonávat svá práva osobně – tedy bez zprostředkovatele. Není nucen využívat další osoby jako mezičlánky. Teprve podmnožinou toho je pak platba v hotovosti, a je tu otázka i výplaty – nikde není psáno, že to v hotovosti nelze. Těším se na nadcházející debatu ve výborech a je samozřejmě otázka, v jaké podobě ten návrh odejde do Poslanecké sněmovny, kde během čtení může dojít k dalším úpravám. S další částí pak souhlasili i kandidátiu na ústavní soudce, když jsme se jich ptali – a to, že vkládáme přímo článek Ústavy, že pokud Česká národní banka vydává platné bankovky a mince, tak by měl být zaručeno, že je stát také bude akceptovat, jako platbu od občana.
Zeptám se: kdyby ohledně datovek platil nějaký zákon, pak byl zrušen nebo novelizován, bylo yb to něco jiného. Ale pokud by Ústavní soud přišel na to, že zřízení datových schránek bylo protiústavní, znamená to, že bylo protiústavní vždycky, i retrospektivně?
To by tam tu stížnost někdo musel dát. My nepracujeme na stížnosti pro Ústavní soud, ale na ústavním zákonu. Rozhodně jsem ale přesvědčena, že zřizování datových schránek by mělo být na dobrovolném principu, a elektronické a digitální služby by měly získávat své uživatele kvalitou té služby, tím, že ji lidé budou chtít.
Vlastimil Blaťák
