Představte mi, prosím, krajskou hospodářskou komoru.
Komora je partnerem kraje při jednání a prosazování a při lobbingu – je lobbingovou organizací, která lobbuje za podnikání v daném regionu. A lobbing není špatná věc, pokud probíhá otevřeně a poctivě. Máme pět svéprávných okresních hospodářských komor, z nichž čtyři jsou sdruženy v krajské.
Proč není ta pátá, olomoucká, členem zastřešující krajské?
Před lety se jim nepodařilo být zvoleni do krajských orgánů komory, a na to konto se osamostatnili.
V čem je vlastně funkce komor? Předpokládám, že to není pouze seznamka, a Pokud je to lobbing vůči veřejné správě, probíhá u nás v potřebné intenzitě?
Úkolem komory je prosazovat zájmy byznysu vůči všem zúčastněným stranám. Aby stát mohl fungovat, máme zjednodušeně tři skupiny obyvatel: zaměstnance, kteří mají své odbory, vládu, a podnikatele. Ti jsou rozdrobeni, někteří jsou v hospodářské komoře, někteří například ve Svazu průmyslu a dopravy – ale tyto tři skupiny se musí nějakým způsobem vyvažovat. Kdyby kterákoli z nich nebyla, zůstane řešení celospolečenských problému na zbylých dvou – například vláda a odbory by si samostatně prosadila svoje, a podnikání by se ocitlo v nevýhodě. Totéž by to bylo, pokud by podnikatelé neměli protiváhu v odborech, budou si dělat, co chtějí. Hospodářská komora by měla v rámci tohoto pomyslného trojúhelníku zastupovat byznys. Je to jediná komora, která je daná zákonem. A zastupuje obrovské množství podnikatelů, kteří dávají práci veliké skupině obyvatel. Komora vyjednává s obcemi, městy a s krajem a hledá cesty, aby mohl byznys fungovat.
Jak si momentálně vede Olomoucký kraj?
Aby mohlo fungovat město nebo kraj, musíte lidi ubytovat, musíte jim dát práci, vzdělání, pocit bezpečnosti a zdraví, a náplň volného času. Když cokoli z toho vynechátepřestává to všechno fungovat a lidi se nám někam posouvají. Když to vztáhneme k Olomouckému kraji, za poslední roky neustále ubývá počet obyvatel. Ještě horší pak je, že stárneme. Když se podíváme na index stáří celého kraje, tak několik let stará data, která mám, říkají, že kraj jako takový má index stáří 134 – to znamená, že máme 134 seniorů nad pětašedesát let oproti stovce dětí do patnácti. Ale Jeseník má ten index 160. Kam to povede? Budeme muset navyšovat obrovské množství prostředků a sil na péči o staré, a mladí půjdou kam? Z celé řady obcí se stává skanzen. Mladí se stahují do měst, nebo rovnou opouštějí kraj, někdy i republiku. Všechno jsou to informace, se kterými se dá pracovat, ale potřebujete k tomu partnera. Kraj je nám partnerem například pro vzdělání a pro infrastrukturu, včetně té digitální.
Daří se to?
Často ne. Jestliže Jeseník si chtěl založit vysokou školu na digitální média, a pak jim byly zatěžko 5G sítě, tak se to tluče. Nemáte digitální infrastrukturu, a chcete tam dálkovou digitální školu? To samé je doprava. V létě jsme měli setkání v mikroregionu Konicko, a tam je dopravní infrastruktura zcela katastrofální. Postavte tam firmu! Nemáte tam lidi, a je tam naprosto mizerná dostupnost silniční. Ale když tam nic neuděláte, lidi odtamtud zase půjdou pryč.
Abychom tu mohli mít větší platy, potřebujeme větší produktivitu práce. Aby byla větší produktivita práce, potřebujeme být těmi konečnými výrobci, dodávat konečné výrobky. Nebo tu mít výzkum a vývoj. Což je dnes velmi problematické z daňového hlediska, co stát uzná a co neuzná, kdy budete vracet, kdy doplácet – a do toho se ještě míchají dotace. Ty mají všechny země jiné a vždycky je tedy někdo ve výhodě. Ale bez výzkumu a vývoje jsou firmy nekonkurenceschopné, a těžko se pak bojuje. K tomu bych dodal, že Olomoucký kraj nemá žádnou technickou vysokou školu, takže postavit tady fabriku s požadavkem na vzdělaný personál je těžké, neseženete do ní lidi. Hospodářská komora se snaží tlačit na města a kraj, aby dělali, co je v jejich kompetenci. My nepotřebujeme, aby podporovali naše podnikání. Potřebujeme infrastrukturu a potřebujeme vzdělání.
Jakým způsobem, dobře nebo špatně, funguje v tomto smyslu komunikace s krajem? A nemyslím tím současnou reprezentaci. Dobrý, nebo špatný? Co dál?
Jak kdy. Byly reprezentace, se kterými to fungovalo opravdu dobře. Pak se to trochu pokazilo, za minule vlády jsem ze spolupráce neměl dobrý pocit. Teď se to zase vrací do toho směru, který bych si představoval – komunikujeme o školství, o dopravě. Dnes je totiž mnoha firmách nejvyšší požadavek na kvalifikaci zaměstnance řidičák na ještěrku. Pesimismus ale opravdu necítím. Nepředpokládám ale, že bychom v horizontu třeba deseti let šli v krajském hodnocení někam dopředu. Zaspali jsme.
Vlastimil Blaťák
