Na začátku března 1958 pracuje olomoucký malíř Slavoj Kovařík na dvou obrazech s tematikou lomu, které zobrazují právě budované přírodní koupaliště mezi Olomoucí a Horkou, dnešní Poděbrady. Oba obrazy mají být vystaveny v Galerii Dílo, ten větší se ale nestihne dokončit v termínu. Výstava je později po návštěvě Oldřicha Košlera z Krajské kulturní komise tak jako tak zrušena.
Velký Lom je dokončen na přelomu května a června 1958, režim ale utahuje šrouby: koncem června vychází Ministerstva školství a kultury, která zavádí povinnost schvalování vystavování uměleckých děl v galeriích i komerčních prostorách příslušnými uměleckými komisemi.
Obraz Lom byl vystaven ve výloze Domu nábytku. Jenže Kovařík vadil…
Z temna padesátých let se naráza vynořuje postava jménem Radoslav Krbílek. Narodil se v roce 1926, studoval Katedru výtvarného výchovy u profesorů Salzmana a Boudy na FF UK v Praze (1946-1948), teorii a dějiny výtvarného umění u doc. Formánka a prof. Štecha (1956-1966), soukromě studoval u F. Růžičky a M. Macháně (1948-1958). Sám maloval, především krajinky. Jak říká jeho životopis, uveřejněný na stránkách Divadelsní galerie v Uherském Hradišti, „v 50. a 60. letech spolupracoval s redakcemi regionálních novin a časopisů jako kreslíř a glosátor výtvarného dění.“ Ve skutečnosti to znamenalo, že psal také v Olomouci do komunistické Stráže Lidu. Jeden z jeho textů se nyní stal – kouzlem nechtěného – po téměř sedmdesáti letech vlastně nesmrtelným.
V neděli 12. října 1958 byla v Olomouci v Domě umění v Hynaisově ulici zahájena šestá členská výstava obrazů, grafiky, soch, užitého umění a architektury pobočky Svazu československých výtvarných umělců a pobočky Svazu československých architektů v Olomouci. Slavoj Kovařík byl zastoupen třemi obrazy – Kostel P. Marie Sněžné, Pavlače, Panoráma Olomouce z roku 1957, a čtyřmi kresbami měst.
V sobotu 25. října pak vychází ve Stráži Lidu Krbílkův článek, který se výstavě věnuje. Vytýká formalismus, kvalitativní nedostatky, a výslovně jmenuje dvě z Kovaříkových maleb.
Kovařík se mezitím na jaře 1959 seznamuje s Josefem Flašarem, ředitelem Domu nábytku v Pavelčákově ulici. Flašar má zájem o kontakty na mladé výtvarníky, kteří by zapůjčili do expozic nábytku své práce. Kovařík prve velký zájem o spolupráci nejeví, přesto slíbí poskytnout nějaké ukázky svých děl. V dubnu téhož roku tak posílá řediteli několik fotografií. Nakonec se do výlohy Domu nábytku dostane obraz Lom.
Šlo to ráz na ráz, Aktivní Krbílek se nevzdával. svého potom dosáhl
V sobotu 9. května 1959 novinář a malír Radoslav Krbílek pracuje na reportáži z oslav osvobození Československa Rudou armádou. Ve výloze prodejny nábytku v centru města při tom vyfotografuje Kovaříkův obraz. Ihned telefonicky kontaktuje předsedu Krajské kulturní komise, bývalého poslance Národního shromáždění Oldřicha Opletala, a informuje ho o obraze ve výloze Domu nábytku. Opletal Krbílkovi doporučí osobní účast na scjůzi Krajské kulturní komise.
V úterý 12. května pak ve Stráži Lidu vychází článek „Umění“, podepsaný Kr, a věnovaný Kovaříkovu obrazu Lom.
Jednání Kulturní komise probíhá následujícího dne. Na programu má být i vystoupení Radoslava Krbílka k zodpovědnosti Krajské umělecké komise ke schvalování výstav. Ráno jej však šéfredaktor poslal do Šumperka, Krbílek se do Olomouce vrací až večer, a v zápisi ze schůze je uveden mezi neomluvenými.
Krbílek se ale nevzdává. Dva dny poté se obrací dopisem na Bohumíra Dvorského, předsedu SČSVU, zda by v této věci nemohl něco udělat. Dvorský na dopis nereaguje, protože – jak se vyjádřil později – Kovařík nebyl členem svazu, a vlastně ani nestál za pozornost.
Ve druhé polovině května 1959 je obraz Lom z výlohy Domu nábytku odstraněn.
Štvavý Text přežil svého autora. Dávný příběh dnes ožil na výstavě v Galerii Rub
Slavoj Kovařík měl Krbílkův text pověšený doma na stěně a obraz Lom skončil po jeho smrti v roce 2003 ve sbírkách Muzea umění. Nyní se dávného příběhu ujal Kovaříkův vnuk Jakub Kovařík a obtížně celý dávný příběh zrekonstruoval. Vznikla tak výstava Slavoj Kovařík: Fade out, která byla v pátek 26. ledna zahájena v olomoucké galerii Rub.
„Nápad vznikl na základě novinového článku z roku 1959, který měl Slavoj pověšený doma na zdi. Psal ho novinář pro komunistické noviny Stráž Lidu, byl to dehonestující článek, a psalo se v něm, že v Olomouci v Domě nábytku je vystaven obraz, který má ukazovat zimní krajinu a že se jedná o kubistický přežitek. Tato výstava celou tehdejší situaci rekonstruuje. Vytváří jí kontext a znovu vytahuje ven všechny souvislosti. Jejím tématem je v těchto dávných souvislostech také vytrácení a zpochybnění vzpomínek. Týká se smrti, toho, co to znamená, když zmizí člověk,“ říká Jakub Kovařík.
Vlastimil Blaťák
