Figurativní malíř Jakub Čuška (*1989) na výstavě Untitled Dreams v Karpuchina Gallery představuje celý záběr svých malířských a kresebných projevů, kterým se denně věnuje. Větší formáty maleb na plátně doprovází komorní akvarely na papíře, které jsou autorovými intimními záznamy deníkového charakteru. Autor tak divákovi nabízí komplexnější vhled do své tvorby. Principy těchto dvou formátů staví do dialogu, ve kterém může divák hledat společné jmenovatele. Při práci je pro něj charakteristický procesuální přístup. Náměty čerpá zejména z vlastní představivosti, ale občas využívá i archiv fotografií.
Atmosféra lyrických maleb působí na diváka melancholickým dojmem. Vyobrazené figury – s prvky autoportrétu – jsou zasazené do imaginárního prostředí na hraně reality a snu, které může být odrazem vnitřního světa postav nebo samotného autora. Na pozadí svých pláten Čuška používá výraznou plošnost postavenou do kontrastu s živou rytmizací tahů štětce, které příjemneě destabilizují obraz a jistým způsobem jej rozpouští. Tím vzniká nezatížená, otevřená malba, která se zdráhá nést přesnou definici a otevírá zadní vrátka pro další možná řešení. Otevřenost malířské formy podněcuje k úvahám nad prchavostí každého okamžiku. Možná právě tato nedořečenost se ukazuje jako prvek, který malbám propůjčuje rozechvění a připomíná, abychom si nevytvářeli bariéru před dalšími východisky.
„Čuškovi hrdinové stojí na hraně mezi dětstvím a dospělostí a řeší možný konflikt zodpovědnosti a bezprostřední touhy zůstat stále chlapcem. Prostor, který jeho protagonisté obývají, je svírá v bezpečí autorovy vnitřní fantazie a drží je dál od přesných obrysů reality. Autor nám skrze své malby připomíná lidské snění a nenásilně nás provází svým vnitřním světem. Postavy z obrazů nám totiž mohou být povědomé a blízké skrze naši vlastní zkušenost. Muži a chlapci z pláten mají stále možnost se v pohybovat na rozhraní, a připomínat nám, jaké to je, když už jsme dospělí, a přitom se rádi poddáváme dennímu snění,” říká kurátor Míra Macík.
Viktorie Bartáková
