To nejdůležitější zastupitelstvo roku, ne- li desetiletí, nemohlo přijít v horší dobu. Vyšlo právě na den, kdy máme v Olomouci prezidenta, a z hlediska redaktora je mimořádně těžké stihnout v jedné osobě hned obojí. Přesto si tu schůzi ujít nenechám.
Především je pro zájemce z veřejnosti poněkud problematické tam přijít včas, prezident neprezident. Zastupitelé to asi vědí, ale já jsem v materiálech k zastupitelstvu nikde nenalezl, v kolik hodin začíná. Nakonec jsem na Hynaisově včas, spíš jen ale dílem náhody. Je to důležité, protože schůze se rozhodla bod miltifunkční haly číslo 11 předřadit, a dochází tak na něj už kolem půl desáté.
Richarda Benýška utnuli v půlce projevu
Je devět hodin, a v zasedacím sále zlobí technika. Zastupitelé se jednomyslně shodnou v předřazení bodu hokejové haly, a k tomu přijde ještě to, že v rolích „konzultantů“ vystoupí osobně pan Richard Morávek, a pak také zástupce hokejového klubu.
Za toho druhého (nakonec však nevystoupí) bych byl doopravdy rád. O jednotlivých halách toho zaznělo už mnoho, názor hokejistů jsem ale zatím nikde neslyšel, přestože jde o ně především.
Jako první se u řečnického pultíku objeví Richard Benýšek. Přednese, s ohledem na své poznámky na sociálních sítích i vyjádření pro média, očekávatelný projev. Tím nejdůležitějším sdělením je konstatování, že 36 milionů ročně pro soukromého investora bude za třicet let, se započtením pětiprocentní inflace, milionů až sto šedesát, stihne ještě říci, že nikde neviděl finanční a obchodní plán investora, a potom je předsedajícím schůze náhle zastaven, protože překročil pět minut řečnění. Neznám dopodrobna jednací řád zastupitelstva, ale všichni budoucí řečníci těch pět minut dalece překročí, a nikdo jim pak slovo nevezme.
Benýšek pak slíbí celý projev zveřejnit na facebooku, jenom co se vrátí do kanceláře. Počkáme si na to. Já se mimořádně těším na vystoupení pana Morávka, ale na to máme ještě půl hodiny čas. I jeho vypnou v půlce?
Morávek všechny dotazy už zodpověděl, ale nemůže je zodpovědět
U mikrofonu ještě chvíli huhňá (velmi nesrozumitelně) vedoucí odboru strategie pan Bogoč, a následně se dozvídáme, že další z konzultantů, zástupce hokejového klubu, dnes pravděpodobně nevystoupí. „Pan Fürst je u zubaře,“ informuje Petr Hlídek, načež je předsedajícím primátorem v žertu napomenut, aby ctil GDPR.
Pak přichází ta velká chvíle, a na scénu vstupuje Richard Morávek. Kdepak ze sedaček veřejnosti, jako všichni ostatní, ale ze dveří vedoucích do zázemí sálu. Vede s sebou nějakou krasavu, zřejmě je to právnica.
Na živého Morávka jsem byl doopravdy zvědav. Sám jsem ho viděl naposledy v roce 2006. To tehdy před volbami pořádala olomoucká ODS celou řadu dýchánků, a vždycky jenom v Bowlandu. Pamatuju si živě, a dodnes mám fotograficky zdokumentováno, jak tam o sedmnáct let mladší Morávek nosil pití Novotnému, jídlo pak všem ostatním, a ti papali a papali, až jim za ušima lupalo. Všechny akce ODSky byly tehdy vždycky jenom tam.
Richard Morávek si stoupá k mikrofonu a odpovídá na téma jedné z nejčastějších polemik na sociálních sítích, totiž že podklady pro zastupitele byly velmi nekonkrétní. „Pokud to bylo v našich silách, všechny dotazy jsme zodpověděli,“ povídá do mikforonu, aby o chvíli později sám řekl, že konkrétní informace nelze zatím poskytnout, protože obchodní tajemství. „Náš obchodní plán nejsme ochotni ukázat, teď není chvíle pro detailní prezentaci podnikatelského záměru,“ řekne o pár vteřin později.
Teď jsem z toho trochu jelen.
Morávek s krasavou a vedoucí odboru strategie Bogoč se mezitím usadí na tři židličky po pravici městské rady, kdeže mezi veřejnost, a možná doufají, že to bude rychle hotové.
Major: Zlín je naším soupeřem v získání extraligové licence!
Přichází debata zastupitelů, která mě doopravdy baví. Je zajímavé sledovat, jak se zastupitelé za ANO a ODS snaží jako jeden muž tvářit jako demokraté non plus ultra, ale vždycky je tam nějaké „ale“. A každý z nich najde nějaký osten, který dovedně zatne do jakéhokoli náznaku alternativní možnosti haly.
„Hrozí riziko, že při rekonstrukci (stávající haly, pozn. red.) se tam dva roky nebude hrát hokej,“ praví Milan Feranec. Petr Hlídek zmíní, že pokud by se extraligový tým musel kvůli rekonstrukci stěhovat, nejbližším stadionem, který splňuje extraligová kritéria, je Zlín, a potom až předaleký Chomutov. „Zlín je naším soupeřem v získání extraligové licence,“ praví pak vcelku neuchopitelně Martin Major (poptám se v Praze, třeba chystá Hadamczik aukci licencí, pozn. VB) a dodá hrozivě znějící otázku, „jestli jsme schopni vzít na své bedra náklady spojené s tím, že by klub hrál jinde“ (poptám se Jardy Jágra na Kladně, jestli žádali o kompenzaci oni).
Pak si vezme slovo primátor a prohlásí, že je ve velmi úzkém kontaktu s primátorem Zlína, konzultoval tu věc s nimi, a, pozor, „ve Zlíně také projevili zájem o osobu investora“. To už je asi otevřená výhružka, že když nebude po morávčím, uteče nám pan investor do Zlína. „Hokej se hraje pro fanoušky a azyl v Chomutově by se mohl projevit i v herních výsledcích,“ dodá potom primátor.
Sorry, ale tohle už je citové vydírání fanouška. Mezitím Petr Hlídek sestoupí z galerie pro veřejnost a dole si třese rukou s Morávkem. Ten u toho neumí vstát ze židle.
O co vlastně jde a hodí do toho Benýšek vidle?
Následující rozprava je zhruba na toto téma: pokud odhlasujeme cestu zahájení předběžných konzultací se soukromým investorem, zavazuje nás to k něčemu, respektive k někomu? Zastupitelé za ANO a ODS (SPOLU), jakož i Morávkova krasava se snaží vyvracet ty obavy a jako jeden muž i jako jedna žena nyní tvrdí, že nás kladné hlasování nezaváže vůbec k ničemu.
To je zajímavé, protože potom se zvedne Štěpán Kellner a odemkne třináctou komnatu. Ptá se Richarda Benýška, že jestli nyní nabízí rekonstrukci stadionu, jestli a kdy může předložit svou nabídku. V sále to zašumí. Máme tady Morávkova soupeře? Bylo by více potenciálních investorů, více možných nabídek?
Slovo si vezme Tomáš Pejpek. Richard Morávek sedí pořád na své židličce se založenýma rukama a viditelně se mračí. „Je jasné, že se zimní stadion musí vyřešit. Je to technicky složitá stavba,“ říká. Ale město zároveň musí řešit dvě tramvajové tratě, Palackého a Hodolany a uvádí, že jeho zastupitelský klub to vede k opatrnosti. Upřednostňuje rekonstrukci Plecharény kvůli možnosti etapizace, a samozřejmě je zde otázka vlastnictví. „Neměli bychom opakovat Namiro,“ ukončí svou řeč Pejpek.
Potom přichází na řadu to, co minulý týden inicioval klub spOLečně. Prezentace pana architekta Štefky a jeho Ledové kostky. Pan Štefka má prostor – teď!
Co se stalo, když začal architekt Štefka prezentovat: Morávek se zvednul, a odešel pryč ze sálu
To „teď“ ale není teď, protože než se Štefka vůbec dostane ke slovu, chviličku to trvá. Předběhne ho totiž Martin Major, který značně emotivně řekne, že „dnešek na mě působí zmatečně. Je to jako na módní přehlídce, prezentace stíhá prezentaci, a je to poprvé v porevolučních dějinách tohoto města, kdy rada města nemá jasno,„ hřímá Major, jako by snad ani prezentaci jiného záměru, než Morávkova, nechtěl vůbec vidět.
Po očku sleduju židličky na nichž sedí Richard Morávek s krasavou a s Bogočem. Pan Bogoč na chvíli někam zmizel, pak donesl Morávkovi vodu, všichni tři se drbou na hlavě, a vzápětí se stane něco, co jsem doopravdy nečekal – Morávek i se slečnou se zvednou, odejdou ze sálu, a už se do něj nevrátí!
Ta neúcta k jinému projektu je silná jako hmatatelný předmět. Primátor později odchod dvojice stručně omluví tím, že „zástupce Nové Velkomoravské museli odejít,“ což mi přijde minimálně zvláštní s ohledem k tomu, že řešíme největší měststou investici od dob akvaparku.
Nešťastný architekt Štefka nadále stojí úplně ztracený u řečnického pultíku, dosud se ale nedostal ke slovu. Když se mu to konečně podaří, sleduju velmi obsáhlou prezentaci člověka, který strávil – v mírné nadsázce řečeno – půl života tvorbou „něčeho“, a nyní se v poslední křečí snaží zastupitelům svou věc předat, jakkoli je mu jasné, že většina ANO a ODS ho ani neposlouchá. Je mi ho ve vší úctě doopravdy líto, já bych tolik trpělivosti neměl, nechal bych tam ty papíry a odešel bych hrdě středem.
Zatímco ještě stále mluví, a zatímco se snaží v nastaveném čase zvrátit jasnou prohru, šeptají si něco Major s Ferancem a chybí už jen tolik, aby se tam objali.
Sleduju pana primátora, a jeho nutkavou potřebu jakoukoli informaci, jakýkoli názor, který nezapadá do scénáře, „uvést na pravou míru“ nekonečným monologem. Během dopoledne se to stane vícekrát. U projektu Štefkovy Ledové kostky jde v zásadě o to, že si projekt zadaly pivovary jako tehdejší vlastník stadionu, a město jej pak koupilo sakumprásk i s halou. Koupilo, ale vlastně nechtělo. „Nenašla se politická shoda, aby se tím projektem pohnulo, a je alibistické tvrdit, že o projektu nikdo neví,“ vysvětluje primátor, tak dlouze, až mi na mysli vytane něco o uspávání hadů.
Štefka se snaží marně vysvětlovat, že by hokejistům nevzal domov na dvě nebo na tři sezóny, ale jen na 14 měsíců, opravuje i další nepřesnosti, je to ale marné, a dlouhé minuty pak stojí dál u řečnického pultu, úplně zbytečně, čeká, že se ještě něco stane, jenže už se nestane nic, a to je na tom kruté.
Znovu kontroluji pohledem ty tři židličky po pravici městské rady. Ten Morávek asi doopravdy odešel!
Kovaříková mluví, Tichý s ní pak velmi souzní
Čekám závěrečnou masírku zastupitelů za SPOLU a za ANO, a skutečně přichází. Slovo si bere Dominika Kovaříková a procítěně říká, že si myslí, že prezentace Ledové kostky je rozmělňování diskuse a přešlapování na místě, a že je nutné se posunout do fáze tržních konzultací s investorem. Zdůrazňuje, jako všichni před ní, a jako by to měli naučeno, že nás konzultace nezavazují k dalšímu kroku a nemyslí si, že by halu muselo vlastnit město.
Vzpomínám si na všechno, co se odehrálo několik let zpátky. A vím, že se jednalo o jinou kauzu, v jiných souvislostech a za jiných okolností, když hodolanské divadlo také zachraňoval jeden soukromý investor. Nebudu to komentovat dále.
Slovo si bere náměstek Tichý a prohlásí na adresu Kovaříkové, že „s ní velmi souzní“. Dodá, že rizika jsou téměř nulová, a možná ještě něco.
Primátor pak celou debatu ukončí a doslova zabije tím, že prachy nasypané Morávkovi přirovná k operativnímu leasingu na auto. „Tam se taky nikdo neděsí, když nakonec ten majetek nemá,“ řekne sálu, načež navrhne „fyziologickou a politickou přestávku“.
Po ní pak zastupitelstvo většinou 28 z 45 hlasů podpoří zahájení tržních konzultací se zájemci o výstavbu nové Multifunkční haly.
Vlastimil Blaťák
