Jak ta myšlenka vznikla, kde jste se inspiroval?
Dalibor Pastucha: Mám psa, fenku Áju. Vzal jsem si ji z útulku, je to kříženec pitbulla a stafordšírského teriéra, a je to pes, který potřebuje dostatek pohybu. Když pohyb nemá, může být i nebezpečný, je to bojové plemeno. U těchto plemen se doporučuje, aby co nejvíce času trávila pohybem, a aby se od útlého štěněcího věku socializovala s jinými plemeny. To jsme samozřejmě s Ájou absolvovali, jezdili jsme na různé socializace, na cvičáky. Ale když s ní cestujeme do Španělska, a konkrétně mám na mysli města Sitges a Villajoyosa, zjitili jsme, že situace je tam o dost jiná, než tady. V Sitges je několik velkých parků, které jsou nedaleko od sebe, jsou oplocené. Kromě toho, že pes se tam vyběhá, potkávají se tam lidi, vznikla úžasná komunitní místa. Jsou tam lavičky, pítka na vodu, odpadkové koše, sáčky. V Olomouci něco takového chybí, a tak se stává, že člověk jde se psem buď na vodítku, nebo s náhubkem, ale když chcete třeba psa vyběhat s míčkem a nechat ho aportovat, tak to není možné, a realita mnohdy člověka donutí chovat se v rozporu s vyhláškou. Zvláště pro ta plemena, která potřebují unavit, procházka na vodítku kolem domu mnoho neřeší.
Robert Runták: Já tedy nejsem pejskař, ale jsem si toho, o čem mluví Dalibor, velmi dobře vědom. Upozorňoval na to politiky napříč spektrem už několikrát. V našem hnutí jsme se tím vážně zabývali již před několika lety, ale teď mi to nedalo. Fotky, které mi ukazoval Dalibor ze Španělska, naznačují, že zbudovat takovou věc nemůže být složité, abychom to nezvládli. Také jezdím do Španělska a mohu potvrdit, že každé městečko takový výběhový prostor pro psy má.
Existují taková hřiště jenom ve Španělsku, nebo jsou i jinde po světě?
Robert Runták: Určitě to není žádné španělské specifikum, psí hřiště jsou rozšířená i jinde.
Dalibor Pastucha: Je jich spousta například i v Itálii, okolo Lago di Garda, kam s Ájou také jezdíme. Jak říká Robert, určitě to není španělské specifikum, Tu zemi jsem zmínil, protože tam jezdíme.
Rozumím tedy, že je to zařízení, které může vyhovovat jak těm, co mají rádi psy, tam těm, co je rádi nemají?
Dalibor Pastucha: Ti, co nemají rádi psy, tam nejdou. Ti, co je mají, jdou na tato hřiště, a nemusí obtěžovat ty, kteří nemají rádi, když pes volně pobíhá.
Robert Runták: Já každý den chodím běhat, především do okrajových částí města. A potkávám psy na volno. Včera jsem běžel kolem Chomoutovského jezera, a za tu dobu jsem tam potkal asi tři lidi, kteří psa pustili. Já se psů nebojím, nemám s tím problém, ale chápu, když má někdo třeba dítě, že mu to není příjemné. Těm lidem ale mnohdy nezbývá, než psa pustit, aby se trochu proběhl, a proto mi taková hřiště dávají obrovský smysl.
Pakliže bychom chtěli něco takového v Olomouci zavést, co to obnáší?
Robert Runták: Není to až tak složité. Byla by to investice města. Pokud bychom měli zopakovat ten španělský model, stačí vhodný pozemek, vybavit ho plotem, nějakými lavičkami, možná pítkem. Nemyslím si tedy, že by ta investice byla velká. V Olomouci se staví workoutová hřiště, hřiště pro děti, proč by se tedy nemohl postavit oplocený výběh pro psy. Chtěl bych ale také zdůraznit sociální funkci, o které jsme mluvili.
Dalibor Pastucha: To se mi ve Španělsku velice líbí, lidi jsou díky tomu daleko víc kontaktní. Můj pes je zvyklý vstávat brzo, a když ve Španělsku jdeme na hřiště, jsem tam většinou já a senioři. Vždycky to bylo místo, kde jsem si nejlíp pokecal španělsky a zlepšil svoji španělštinu. Je to fantastické společenské místo, přidaná hodnota, která nestojí žádnou investici.
Už byly v tomto smyslu osloveny komise místních částí?
Robert Runták: Oslovení komisí místních částí je určitě jedna z variant nebo cest, jak dosáhnout postavení pro začátek třeba jen jednoho, dvou takových hřišť. Místních částí máme v Olomouci sedmadvacet, fungují celkem dobře a je důležité, že jsou tam lidé, kteří dobře znají místní situaci. Úplně všem to pomůže. To je to základní poselství.
Dalibor Pastucha: Je to jako se vším, hřiště nezpůsobí to, že všech sto procent pejskařů začne chodit na hřiště a nikdo nepustí z vodítka nevychovaného psa . Ale velkou část těch problémů to posune tam, kam je potřeba. Samozřejmě je to i otázka toho, kolik těch hřišť bude, jestli budou v akceptovatelné vzdálenosti. Proto se mi líbí, že by to šlo přes jednotlivé místní části.
Vlastimil Blaťák
