Je to asi rok, co jsem ve Slatinicích dělal rozhovor s panem Vybíralem z Galerie Zdeňka Buriana. A hle, máme v regionu druhého sběratele. Jak jste se k Burianovi dostal?
K Burianovi jsem se dostal jako kluk, asi jako všichni. Zájem mi zůstal. Dneska si nedovedu představit, že by dobrá dobrodružná kniha nebyla ilustrovaná Zdeňkem Burianem. Uchvátilo mě to, sbírám to už moře let. Začal jsem někdy ve čtyřiceti letech, dneska mám dvaašedesát.
Zdeněk Burian se věnoval dobrodružné literatuře a pravěku…
Témat jeho tvorby je víc, a tak je zaměřená i ta výstava. Jdeme od pravěku, přes dobrodružnou literaturu, ale jsou tu i obálky české klasiky, ale i českých nakladatelů a spisovatelů, kteří nejsou úplná klasika. Ty knihy občas vůbec nejsou dobrodružný žánr. Jsou to například historické romány.
Vy jste se k těm knihám dostal skrze svou profesi antikváře?
Ano, ale občas jsem toho i spoustu vykoupil, a lidé mi to také nosí.
Předpokládám, že to, co tady máte, jsou reprodukce.
Mám tady dva originály, jinak jsou to reprodukce. Včetně školních tabulí, což jsou samozřejmě tisky.
Stejnou otázku, kterou jsem dal panu Vybíralovi. My jsme na tom vyrostli, jaký je dnes zájem mladých o dobrodružnou literaturu?
Tristní. Je poznat, pokud je rodiče vedou ke čtení. Zájem nebo nezájem dětí o dobrodružnou literaturu, ale i o jakoukoli literaturu, se odvíjí od zájmu rodičů. Mám zkušenosti jako knihkupec, že to tak je. I jako dědeček tu zkušenost mám. Mým vnoučatům je jedenáct, sedm a pět roků, a když jim čtu, poslouchají všichni.
Buriana vnímám jako jednoho z nejlepších ilustrátorů a malířů, ale mám pocit, že je v dnešní době nedoceněný. Jak to vnímáte jako jeho sběratel?
On nebyl doceněný nikdy. Možná je to i tím, že oficiálně nedostudoval akademii. Vždycky byl braný jako takový sezónní malíř, ale neprávem. Má následovníky, například Petra Modlitbu.
Vlastimil Blaťák
