Odkud pocházíte a jak jste se dostal do České republiky?
Pocházím z jihu Itálie, z Kalábrie, a do České republiky jsem přišel asi před pěti lety. Toužil jsem tady, na rozvíjejícím se trhu, otevřít formu na import italských potravin. Moji společníci v Itálii se rozhodli jít do České republiky, protože ji vnímají jako rostoucí. Firma dnes sídlí tady v Olomouci, klienty ale máme po celé zemi, i v Praze.
Do jakého prostředí přicházíte? Předpokládám, že Češi italskou kuchyni na jednu stranu milují, na druhou stranu větčinou znají pouze špagety a pizzu.
Itálie má obrovskou spoustu produktů, a velmi dramaticky se liší i regionálně. Není žádné typické italské jídlo. Na severu je ve všem víc masa, postupem na jih se dostáváme například k plněným těstovinám, podstatné ale je, že si v Itálii velmi zakládáme na domácích produktech. V restauraci, kterou jsme otevřeli, máme v tuto chvíli ale převážně pizzu, kde nevzniká ten problém, abych musel zákazníky edukovat. Určitě budeme postupně přidávat i jiné produkty, jiná jídla. Určitě se u nás zákazníci brzy dočkají salámů přímo z Kalábrie, které se vyznačují určitou pikantností.
Na vaši pizze si zakládáte. V čem je ta vaše v Olomouci lepší, než jiná?
Rozdíl je v mouce, v těstě. Mouku si vozíme z Itálie, a samozřejmě je to v droždí, které je také italské. Dále záleží na způsobu zpracování, necháváme těsto kynout osmačtyřicet hodin. Nejdůležitější je ale zmíněná kvalita mouky, která je pěstovaná speciálně pro výrobu pizzy. Jestli se nám ale daří něco budovat, musím také zmínit moji snoubenku Yanu, která mu obrovsky pomohá, například na úřadech. A vynikajícího přítele Radka Vyroubala, bez jehož pomoci bychom byli poloviční.
Jak dlouho se člověk učí péct pizzu, aby se stal mistrem?
Celý život. Narodil jsem se s tím, žil jsem s tím. Ale jako všechny věci, které se v životě učíte, nikdy nekončíte s tím, že byste to už uměl. Učíme se celý život.
Proč Hotelový dům?
Líbilo se mi to. Kuchyně je prostorná, má to dvě místnosti, kancelář. Musím zmínit dobré vztahy s městem, které nám vyšlo perfektně vstříc. Město je rádo, že je tady někdo seriózní a že existuje spolupráce s firmami, které tu mají ubytované lidi.
Položil jsem tu otázku proto, že Hotelový dům a okolí nemělo v Olomouci nejlepší pověst.
Nebylo jednoduché něco v této lokalitě otevírat. Ale i místní si začali zvykat, že už tu není nalévárna, ale že se z toho postupně buduje prostor pro krásnou restauraci, každým měsícem to bude jenom lepší a lepší. Odvedli jsme obrovský kus práce. Není to ale jenom moje zásluha – musím jmenovat i pana ředitele pana Čermáka, který hotel posunul velmi správným směre. To, jak to tady teď vypadá, je jeho zásluha – jsou tu studenti, slušní lidi, sportovci, nejsou vůbec žádné potíže, všechno je čisté, voňavé, a fresh. Rád té věci pomohu tím, že tady budu provozovat restauraci, a poskytovat perfektní zážitky a servis.
V pátek 11. srpna plánujete slavnostní otevření, na co se těšit?
Otevřeli jsme už 15. července, ale ty první dny byly příliš hektické. Slavnostní otevření tak připadá na nadcházející pátek 11. srpna. Nabídneme úžasné karaoke Bohumila Rochovanského a Lucie Koupanové už od šesti hodin, a zábavu, vynikající pizzu, a především atmosféru, protože to je Itálie!
Vlastimil Blaťák
