Z olomoucké komunální politiky po posledních volbách prakticky vymizela jakákoli polarizace, která by stavěla proti sobě koalici a opozici v důležitých tématech. Neprobíhá uchopitelný boj o něco, a nikdo není schopen formulovat opravdu nosná témata.
Náhražkou politického boje jsou tam nicotné debaty o sloučení divadla a filharmonie, což je ovšem pro nezasvěceného voliče zela nečitelné, tudíž okrajové téma. Krom toho neproběhlo veřejným prostorem rok od komunálních voleb vlastně nic, co by stálo za zmínku.
Jako by i opozici vyhovovalo být tam, kde teď právě je, dalšího už netřeba.
Opoziční zmar: Máme vůbec opoziční strany?
Po podzimních komunálních volbách skončili v Olomouci v opozici kluci a holky z ODS, omlazení nečitelnou značkou koalice SPOLU, a oproti některým očekáváním i Starostové, kterým se bral vítr z plachet Petr Hlubuček. Aféra poznamenala preference STANu tak mocně, že na skládání koalice nebylo už ani pomyšlení.
Opoziční kritika nové radniční vlády je ale necelý rok od voleb tak marná, že marnější být nemůže: SPOLU produkuje jen zcela zástupná témata, uměle roubovaná a neschopná se zakořenit mezi lidmi, především se ale nenalezl autentický mluvčí. Nejplodnější příspěvky, vzbuzující diskusi a zájem, tak zaznívají od těch, kteří na kandidátkách vlastně ani nebyli. Jakým řízením osudu se to stalo, nechám dál na vnitrostranické diskusi.
Koalice jede zase píár. Jinak, ale přece
Na komunikaci současné radniční sestavy není k pozastavení až taková bezduchost a vyprázdněná trapnost, která byla určujícím znakem všech koalic minulých. Je nutné uznat, že většina výstupů je o kousek civilnějších, lidštějších, a neuráží voliče prostou sebeprezentací tak mocně, která byla ještě normální ještě před pár lety.
Co ale zůstalo, a naopak je výraznější, než kdy dřív, je důsledná selekce témat. Píárový stroj se poučil ze všech dávných chyb, bez chybičky šlape, a velmi dovedně už komunikuje jenom to, za co se lze pochválit. Rezignované opozici je to vlastně jedno – na základě jaké kategorizace pak probíhá výběr preferenčních témat, nelze nijak odhadnout.
Vládní strany ale nejsou jednotné, a s voliči často komunikují každá trochu jinak: zatímco ANO nezměnilo vůbec nic a voličům stačí, že stojí a padá na prosluněných fotkách z dětských dnů a perníkových srdcí na prvního máje, zbylí dva koaliční partneři jedou svoji vlastní linku: v komunikaci hnutí spOLečně převažují drobné zprávy z komisí městských částí, ale pro voliče nepochopitelně je upozaděn lídr a náměstek Bačák, jehož deníčky nás kdysi zaujaly. Jestli se mu je už nechce psát, nebo je v tom hlubší strategie, zvenčí těžko říci. Koalice ProOlomouc a Pirátů pak nabízí na sociálních sítích asi nejvěcnější příspěvky, a že jsou čteny, dokazují rozsáhlé diskuse pod nimi. Je ale pozoruhodné, jak koaliční nováček mnohdy dokáže zabřednout hluboko do tříště dílčích témat, a nechat si od ostatních vyzobat ta velká.
Rok 2026? Velká neznámá…
Co to znamená pro olomouckou politiku? Lze po čtvrtině volebního období predikovat nějaký trend? Těžko říct, protože v regionech se průzkumy veřejného mínění nějak nedělají. Nemáme čísla, máme jenom dojmy.
ODS se současnou těžkopádností a stylem nemá šanci na návrat, a zoufale trpí abcencí uvěřitelného lídra. Tím hůř, pokud za ni opoziční práci suplují bývalý primátor a bývalý kandidát na primátora, aniž našli nástupce. Starostové se jako by vyčerpali volební kampaní, a ProOlomouc a spOLečně budou za tři roky doufat, že doba bude nakloněna místním hnutím stejně, jako minule. Pouze ANO zůstává zatím na svém, a nakolik je to pro voliče dobrá, nebo špatná zpráva, si zodpoví každý sám.
Vlastimil Blaťák
