Poděbrady byly po povodních v roce 1997 značně zanedbané a spoustu let tady nebylo nic, než džungle. Před zhruba dvaceti lety jsem se jako novinář o problematiku zajímal a v zásadě mi tehdy bylo sděleno, že je zde CHKO a nejde tu dělat prakticky nic. Pak areál koupil pan Sedláček, a stav, ve kterém je teď, je fantastický.
Pan Sedláček se stal majitelem někdy kolem let 2008 nebo 2010. Restaurace tehdy nemohla být v provozu, měl tady jen stánek, a postupně provedl nějaké základní stavební úpravy, otevřel Terasu, a po roce provozu jsme to převzali my. Pokračovali jsme v rozvoji areálu při zachování jeho přírodního rázu, a snažili jsme se areálu navrátit jeho historickou slávu. Současně je pravda, že se nacházíme v CHKO Litovelské Pomoraví, a je potřeba na to dbát. Některé věci proto trvají dlouho. Naše práce je udržovat areál od parkoviště po ostrov, postarat se o odpadky, o údržbu zeleně, staráme se také o příjezdovou cestu, protože se o ni nestará nikdo, byť s provozem parkoviště nemáme nic společného. Snažíme se každý rok udělat něco málo nového. Investovat můžeme jenom peníze, které máme z provozu restaurace, proto jde ten rozvoj tak pomalu.
Restaurace je to jediné, co vás živí? Město vám nepřispívá?
Poslední tři roky dostáváme od města dvacet tisíc na to, že tady pořádáme nějakou kulturu, to je zhruba deset procent toho, co na to potřebujeme. V loňském roce nám město pomohlo příspěvkem na údržbu areálu, uvidíme, jak to dopadne letos. Loni nás nakládání s odpadem vyšlo na zhruba šedesát tisíc, jenom co nám fakturovaly Technické služby, letos po zdražení o 108% nám TSMO bude fakturovat kolem sto dvaceti tisíc, což je velký rozdíl. Máme dvanáct sběrných odpadkových košů, letos budeme instalovat šest nových. Ale to jsou jediné příspěvky, co máme, žádné jiné dotace tady nejsou.
Kolik lidí tady pracuje? Udržuje to, dává to dohromady…
Aktuálně tady máme sedm lidí na hlavní pracovní poměr, a něco kolem pětačtyřiceti brigádníků. Na hlavním baru tři, v kuchyni dva, loděnice jeden, točená zmrzlina jeden, venkovní park dva, na grilu jeden… plná směna je něco okolo patnácti lidí, a ty musíme točit.
Stalo se to tady trošičku kulturním centrem, což snad nebylo ani v letech té největší slávy, kdo tu kulturu tady vymýšlí? To všechno vy?
Všechno, co se tady děje, jsme si sami vymysleli. A všechno si sami organizujeme. Od letošního roku jsem si pořídil kolegu, který mi s tím má pomoci. Během covidu jsme přestali dělat akce pro rodiny s dětmi, na kterých celá koncepce stála. Loni jsme se to snažili znovu nastartovat, a zjistil jsem, že práce okolo toho je tolik, že potřebuju někoho, kdo mi s tím trochu pomůže. Především to chceme dělat méně punkovým stylem. Chceme se taky více soustředit na naše promo, protože si stále spousta lidí myslí, že Poděbrady jsou otevřeny jenom v létě, ale my máme provoz celý rok.
Jak moc vás v rozletu omezuje status CHKO?
V letošním roce je to velice složitá otázka. CHKO letos vyměnila úplně celé vedení a my se snažíme najít nový způsob komunikace.
Jaké akce plánujete letos?
Napadlo nás třeba, že uděláme Chorvatsko. A to se vším všudy. Tak sháníme chorvatská piva, bude i lepeňák v alobalu, mořské plody, chorvatská muzika. Nechci to šidit, pověsit sem chorvatskou vlajku, ale nabídku nechat stejnou. Bude to Chorvatsko se vším všudy. Dále budeme dělat už třetí ročník Oktoberferstu, pořídili jsme už pro celý personál kostýmy, a v nabídce máme jen německá piva, ani jedno české. Budeme mít taky bavorské klobásy, které nám dělá řezník na zakázku. Bude to opravdu jako v Mnichově.
Vlastimil Blaťák
