Pro rodiny s dětmi nebo pro introverty je to ideální řešení: být nedaleko té nejlepší pláže v Evropě, vlastně jenom dvacet minut autem, a podle libosti se kdykoli přesunout buď na prohřátý písek, nebo do klidu italského venkova.
Cesta autem trvá dvanáct hodin. Cíl za všechny ty kilometry stojí
Z Moravy se do cílové destinace dostanete jednoduše po dálnici přes Vídeň a Klagenfurt. většina českých řidičů se nechá po rychlostní silnici dovézt ještě k Benátkám, kde i kvůli prvnímu moři, i kvůli drahým poplatkům sjíždí na neplacené silnice.
Má to svůj důvod nejen finanční – nutná přestávka za volantem vás totiž může zavést do kouzelného městečka Chioggia, jemuž se říká „malé Benátky“. Na dlaší cestě počítejte s tím, že se může protáhnout, hlavní silnice z Chioggie dolů na jih bývá místy ucpaná, tvoří se kolony, nejsou ale tak dlouhé, aby se nedaly přežít. Zkrátka a dobře počítejte s hodinou navíc.
S předpokládaným dojezdem někdy večer v prvé chvíli nedoceníte, kde jste se to vlastně ocitli. Ráno potom za prvních slunečních paprsků vyjdete před vilu a ustrnete úžasem.
Krajina okolo je měkká a voňavá. Život je zde!
Ranním sluncem vystínovaná měkká krajina okolo vás vezme za srdce. Je plná slunce, života a vůní, a i jestli jste jeli do Itálie kvůli koupání a moři, najednou se vám nebude chtít pryč. Kampak byste jezdili? Máte tady všechno. Zahrada Eden je všude kolem vás a nikam jezdit netřeba.
Vkusně zařízená vila nabídne ubytování za cenu, která je oproti stísněnému hotelovému pokoji v Rimini až směšně nízká. K tomu navíc má velmi promyšlenou dispozici, která umožní jak společně strávený čas, tak i dostatek soukromí pro každého, kdo si chce jen v klidu přečíst knihu.
Rimini je nadosah: stačí půl hodiny, a jste na své pláži
Autem vám cesta do přímořských letovisek Cesenatico nebo Rimini sebere jen slabou hodinku. Už samotná cesta divukrásnou italskou krajinou vám vezme dech. V serpentinách přirozeně zpomalíte a přestanete spěchat, a jestli se vám zachce zastavit,m vystoupit a rozhlédnout se kolem, klidně to udělejte. Tady nikdo nikam nespěchá, a i proto jsou dojezdové časy k nejbližšímu moři vlastně nepodstatné a k ničemu je nepotřebujete.
Vypisovat jednu po druhé všechny možné památky, které můžete v těch místech navštívit, by bylo nošem dříví do lesa, anebo spíš vody do moře. Rozhodně byste ale měli vědět, že se v Cesenaticu můžete vyplácnout na veřejnou pláž u ústí legendární řeky Rubikon, a můžete ji po mostě dokonce i překročit. Ne abyste dobývali Řím, ale jenom pro ten pocit, že ráj na zemi byl nalezen.
Pro splynutí se zemí a krajinou si také nezpomeňte půjčit jízdní kolo. Zdejší kraj je cyklistický, a vy se můžete zařadit po bok legend. Nevěříte?
Pantani i Anquetil: Dáte si kávu s hvězdami světového pelotonu?
Možností k setkání máte přitom bezpočet: Přímo v Cesenaticu se nachází socha Marca Pantaniho, kterou by fanoušci cyklistiky zkrátka neměli vynechat. Legenda v mírně nadživotní velikosti stoupá do kopce, tak jako to činívala celý život, a pro Italy je prostor pod sochou místem k setkávání; každý ví, kde to je.
Legendám však můžete být ještě blíž – stačí opustit zase na malou chvíli pláž a vydat se kousíček do vnitrozemí. Odvážnější mohou na kole, a pokud mají odvahu vyšlápnout si menší kopec, dostane se jim nebývalé odměny.
Rozcestí pod vesničkou Barbotto totiž nabídne malou zaprášenou hospůdku, ideální pro přestávku v jízdě na jedno malé kafe. vejdete dovnitř, rozhlédnete se, a pomalu vám začne docházet, kde jste se to vlastně ocitli.
Ano, zrak vás nešálí. Právě zde je totiž jeden z tradičních cílů jedné z etap Giro d´Italia, o čemž hovoří i pamětní cedule na kameni před hospůdkou. Uvnitř potom najdete na zdi pověšené plakáty vítězů etap z jednozlivých let, Pantaniho, Anquetila, Merckxe, a dalších. Občas tam některý z nich nechal i čepičku, a sympatický hospodský Fracesco o to všechno pečuje s bezpříkladnou láskou.
Pokud jste ten kopec skutečně vyjeli na kole, zařadili jste se právě po bok legend…
Vlastimil Blaťák
