Jak dlouho děláte karaoke?
Lucie Koupanová: Začínala jsem sama. Koupila jsem si malou, úplně základní aparaturu, a začala jsem hrát v hospodě U komína. Postupně jsem si pořídila lepší techniku a přidal se Bohumil. Stalo se to tak, že jsem jednu dobu úplně skončila, neměla jsem na to už nervy. Díky jemu jsme se k tomu vrátila, protože je dvojici je lepší to dělat. Je lepší, když je u toho chlap.
Bohumil Rochovanský: Chlapi si na samotnou ženu celkem dovolují, zvlášť když je v tom trochu alkohol. Když je u toho chlap, jsou ukázněnější. Neberou si sami mikrofony, mají trochu respekt.
Jak moc velký fenomén je dnes karaoke?
Bohumil: Lidé to mají rádi a návštěvnost je velice dobrá. S postupující zábavou jsou lidé odvázanější a každý si to může vyzkoušet.
Kolik procent lidí doopravdy umí zpívat, a jak často vám to trhá uši?
Lucie: To záleží, kde se hraje. Tady v Olomouci jsou na to lidé už zvyklí. Chodí na to cíleně, jdou si zazpívat. Je to asi půl na půl – jistě je tam polovina, která třeba úplně zpívat neumí, ale tento druh zábavy přece není o tom.
Platí, že čím víc to neumějí, tím víc se jim nedá sebrat mikrofon…
Lucie: To ne,
Bohumil: Řeší se to tak, že každý si písničku objednává a nerozlišuje se, jestli umí nebo neumí. Jede se podle pořadí.
V jakých podnicích v Olomouci hrajete, nebo kde se vám hraje dobře?
Bohumil: Sedíme v baru Rasputin, a to bylo takové naše startovací místo. Respektive stalo se jím poté, co Lucka skončila, ztratila dřívější kontakty, a začínali jsme znovu. Jaká je na místě atmosféra a tedy kde hrajeme rádi, to záleží hodně na lidech. Tady v baru se nám líbí, atmosféra je tu taková domácí a rodinná.
Pokud si budu chtít zazpívat a vy tu písničku nemáte, seženete mi ji?
Bohumil: Samozřejmě se dá objednat téměř cokoliv, zahraniční většinou existují dnes už i na youtube. České a slovenské se ale musejí kupovat.
Vlastimil Blaťák
