Základní vojenská služba existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a Armáda České republiky byla transformována na profesionální armádu. Nastoupit na vojnu byl před více než dvaceti lety byl povinen každý zdravotně způsobilý muž po dosažení plnoletosti.
Po roce 1989 byla standardní délka základní vojenské služby postupně zkracována: první zkrácení o dva měsíce nařídil ve funkci nejvyššího velitele armády prezident Václav Havel v první polovině ledna 1990 (odchod byl k 31. lednu 1990), ještě v témže roce byla základní vojenská služba zkrácena novelou branného zákona na 18 a v roce 1993 na 12 měsíců. Posledních 878 branců nastoupilo základní vojenskou službu 30. března 2004.
„Obávám se, že profesionalizací armády my všichni ztrácíme něco, co k životu mladých mužů po generace v dobrém i zlém patřilo. Tato zkušenost může dalším generacím v životě chybět,“ řekl tehdy prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Mladou Frontu.
Horní komora Parlamentu České republiky konec povinné vojny schválila ve čtvrtek 4. listopadu 2004 vládní předlohu, Senát následně schválil také zrušení civilní služby. Pro zrušení základní vojenské služby hlasovalo 46 z 50 přítomných senátorů, zánik civilní služby pak podpořilo 43 ze 46 přítomných senátorů. Ani při jednom z těchto hlasování nikdo nebyl proti.
Ukrajinská krize znovu otevřela diskusi o povinné vojně
Ruská agrese na Ukrajinu znovu otevřela debatu, jestli nebylo zrušení povinné vojenské služby unáhlené. Odborníci, kteří se v těchto letech k věci vyjadřují, obvykle hovoří už jen o šestiměsíční službě, pětina Čechů si podle průzkumů myslí, že by ji měli absolvovat všichni mladí bez rozdílu pohlaví.Pravda také je, že znovuzavedení povinné vojny by stálo státní rozpočet doslova stovky miliard.
„Jedním ze základních argumentů pro profesionalizaci armády a zrušení povinné vojenské služby byla především vzrůstající složitost vojenské techniky. Vojenská technika se totiž již od druhé světové války čím dál více zdokonalovala, zároveň ale stoupaly nároky na ty, kteří tuto techniku obsluhují. Ukazovalo se, že branci nejsou za pouhé dva roky prezenční služby zvládnout čím dál složitější techniku. Řešením tohoto problému by bylo buď prodloužení prezenční služby ze dvou na tři roky, anebo častější povolávání vojáků na cvičení. Oboje bylo ale odmítnuto jako ekonomicky neúnosné,“ říká k věci David Kohl ze serveru idefence.
Proti povinné vojně se několikrát vyslovil nově zvolený prezident Petr Pavel. „Vracet se k povinné vojně by bylo drahé, neefektivní a u veřejnosti nepopulární. Ale umožnil bych občanům zapojit se do přípravy na krizové situace. Lidé mají spoustu zájmů, které jsou využitelné při krizích i při obraně země. Je chyba, že neumíme využít potenciál vlastních lidí,“ uvedl na svém twitteru. Stejného názoru je dlouhodobě i ministryně obrany Jana Černochová.
Část poslanců se nicméně domnívá opak. Alespoň pro určitou formu výcviku žádá například předseda sněmovního výboru pro obranu Lubomír Metnar (ANO): „Bych byl pro. Co se týče délky, tak s ohledem na technickou vyspělost armády a požadované vycvičení a zaškolení vojáků by měla základní služba trvat jeden rok,“ uvedl loni pro zpravodajský server Aktuálně. Zastáncem výcviku je také olomoucký poslanec Milan Brázdil.
Vlastimil Blaťák
