10. Hanáci vědí, kde je Praha, Pražci nevědí, kde je Olomouc
To je normální. Pražákům končí obzor zbruba v Měcholupech, zatímco Moravistánci jsou mistry světa v zeměpise. S naprostou přesností víme, jak v Praze přestupovat v metru, trefíme z Proseka na Smíchov, zatímco nebohý obyvatel Prahy, když opustí v Olomouci Pendolino, je z pohledu na dezinformační ceduli odjezdů busů ze stanovišť G a W naprosto zmaten. Dobře jim tak.
9. Karlův most se stavěl o fous déle, než Rejnok
To je pravda. Přes 500 metrů dlouhý Karlův most se technologií úměrnou tomu století stavěl pětačtyřicet let, zatímco náš Rejnok, pardon Render, v délce asi desetinové, slavně spojil oba břehy Moravy již za… (doplňte si sami).
8. V centru nikdo nežije
Otázka je, jestli je to dobře, nebo ne. Pro místní obyvatele, kteří touží akorát po troše klidu a venčení psů v devět večer na liduprázdném náměstí, je to fantastické. Klid hanácké metropole taktéž oceňují introverti. Tramvaje po desáté prakticky nejezdí, a kromě horkých letních dnů se dodržuje noční klid. Paráda.
7. Praha svoje šíbry někdy i zavře, Olomouc jim líbá prsten
Janoušek skončil v base a Rittich na indexu. Nakonec si s nimi Pražáci jaksi poradili. To u nás se s podobnými frajery schází nejužší vedení radnice a dlouhodobě je jim budováno píár vizionářů, jak by ta Olomouc měla vlastně vypadat. Pánbů s námi a zlý pryč…
6. Praha nám pomáhá recyklovat politiky. My jí ne.
Když se v Olomouci nějaký místní politik zprofanuje v primátorské nebo náměstkovské pozici už natolik, že je pokračování v nějaké funkci vyloučeno, dle místního zvyku jej vyšleme do Sněmovny nebo do Senátu, odkud zpátky na naši radnici už cesta nevede. Je to krásný způsob, jak je zrecyklovat, použít ještě jednou někde jinde a nemrhat jejich talentem. Opačne to, jak bylo uvedeno, nefunguje. Z Prahy sem jezdí jen vyhořelé kariéry a použít už se nedají.
5. Do Prahy jezdí turisti chlastat. Do Olomouce přenocovat
Nájezdy britských turistů, kteří jezdí do Prahy za levným chlastem, zlijou se jako hovada a v těžké kocovině míří v neděli ráno zase na letadlo, v Olomouci neznáme. Sem jezdí jen uctiví japonští turisté s fotoaparáty a pomocí radničních kampaní je zdvořile prosíme, jestli by si náhodou nezaplatili hotel a nevychrápali se tady do rána. Existuje nějaká statistika, že se to občasně i stane.
4. Máme víc lidí zaměstnaných ve veřejné správě, což je podivné
Ekonomická anomálie, kterou nedokázali vysvětlit ani mistři ekonomové a sociologové. Zatímco v Práglu jsou všechna ta ministerstva a úřady, což je pro hlavní město tak nějak logické, u nás takového není lautr nic – a přesto máme počet osob závislých na státní výplatě vyšší, než v Praze. Vysvětlení neexistuje, vědci na to ještě nepřišli.
3. V MHD nikdo nečte
Všimli jste si? V Praze je vcelku normální, že zvláště mladší generace (ale nejen) po usednutí do metra vyndá z kabely knihu, a čte. To v Olomouci není zvykem, a těžko říct, čím to je. Tady jenom čučíme do mobilů.
2. V Olomouci se po eskalátorech neběhá, ale chodí
Znáte ten pražský zlozvyk: všechny osoby jednoucí po eskalátorech metra musejí stát vpravo namáčknuté na madlo, aby spěchající Pražáci mohli v levém pruhu po jezdících schodech běhat. Ovšem jiný kraj, jiný mrav: u nás se po eskalátorech zásadně neběhá, nýbrž normálně chodí, obvykle proto, že eskalátory už několik let nejedou…
1. Plavba po Moravě umožní vidět panorama věžáku zezadu
Zatímco Praha vozí turisty po Vltavě a plavba je úžasným turistickým lákadlem, na Moravu většinou lodě ani nemohou. Otázka je, co by plavci viděli – směrem proti proudu jednu pevnost, o kterou se nikdo nestará, BEA centrum zezadu, a vybetonovanou „náplavku“, po které se nedá ani chodit, ani jezdit na kole, natož zakotvit.
A stejně je tu krásně!
Vlastimil Blaťák
