Snaha plně elektronizovat komunikaci má několik důvodů. Jednak je elektronická forma pro úřady levnější, druhým důvodem je doručitelnost, která se v případě datovek považuje za stoprocentní. Co ale vyhovuje úřadům, nemusí vždy vyhovovat občanům – a tato forma nemusí být, zvláště pro drobnější životnostníky, vždy žádaná a vhodná.
Spousta lidí dodnes dává z mnoha důvodů přednost klasické listinné komunikaci, a tuto možnost mají i nadále – přestože mnohdy zavádějící marketingová komunikace ohledně datovek říká opak. Web ministerstva vnitra sice jednou větou zmiňuje, že „sami (podnikatelé, pozn. red.) budou mít stále na výběr, zda státu posílat dokumenty datovou zprávou či klasickou listinnou formou,“ ovšem s dodatkem, že zpětný chod informací bude výhradně elektronický, čímž činí každého povinným používat a pravidelně kontrolovat datovou schránku a nezmiňuje, že by od roku 2023 vůbec mohla existovat jiná forma komunikace s úřady. Není tomu ovšem tak.
Změny, které nastaly s příchodem roku 2023, možnost listinné komunikace podnikajícím lidem sice výrazně zužují, nicméně neberou.
Povinnost komunikovat elektronicky mají úřady, vy ne
Zjednodušeně platí, že povinnost komunikovat přes datovou schránku mají úřady. Uživatel datové schránky si může vybrat, zda bude se státem komunikovat elektronicky nebo klasickou listinnou formou. „S veřejnou správou je i nadále možné komunikovat všemi možnými způsoby, tedy jak elektronicky tak listinně. Fyzické osoby, podnikající fyzické osoby i právnické osoby si mohou vybrat způsob komunikace, pokud speciální zákon výslovně nestanovuje podání elektronickou formu komunikace, jako například v oblasti finanční správy. I nadále platí správní řád, který určuje způsoby a náležitosti podání a tvoří obecnou právní úpravu, vůči které je zákon 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákonem speciálním, který se aplikuje přednostně. Elektronická forma komunikace je závazná pouze pro orgány veřejné moci,“ uvedl na náš dotaz Jiří Korbel z odboru tisku a public relations ministerstva vnitra.
Podle jeho slov na listinnou komunikaci ze strany orgánů veřejné moci obecně není právní nárok, což ale neznamená, že je vyloučena. „Pokud by to povaha dokumentu neumožňovala, zvolí orgán veřejné moci jiný způsob komunikace, avšak toto rozhodnutí je na něm a nemůže vycházet ze žádosti podatele či účastníka řízení,“ dodává Korbel.
Co jsou orgány veřejné moci, které povinnost používat datovky mají
Podstatná je i informace o „orgánech veřejné moci“. Za ty se obecně považují státní orgány, tj. orgány státu, např. ministerstva, soudy, policii, různé správní úřady a podobně. Dále pak orgány samosprávy, a to jak územní, např. obecní policie, tak profesní, např. disciplinární komise veřejnoprávních profesních komor. Všechny ostatní instituce nejsou orgány veřejné moci a elektronickou komunikaci by od těch, kterým nevyhovuje, neměly vyžadovat.
„Orgány veřejné moci musí dodržovat zásady správního řádu, tj. především zásadu účelnosti a hospodárnosti. Doručování prostřednictvím datových schránek má takřka 100% účelnost a je vždy prokazatelně a transparentně doručeno. Dále pak zásadou hospodárnosti, kdy doručování prostřednictvím datových schránek je zdarma, kdežto za listinnou komunikaci by orgán veřejné moci musel vynaložit finanční prostředky. Elektronická komunikaci prostřednictvím datových schránek je obousměrně zdarma, takže náklady nejsou ani na straně podatele. Povinnost komunikovat elektronicky je ovšem výhradně na straně úřadů. Občan-držitel datové schránky může komunikovat s orgány veřejné moci (úřady) listině, nicméně to považujeme za ekonomicky i časově méně výhodné,“ říká Korbel.
Vlastimil Blaťák
