Nová kniha filosofa Bělohradského se především ptá, zda má demokracie šanci přežít antropocén, věk, kdy hrozí, že člověk svou činností nezvratně překročí planetární limity a učiní Zemi neobyvatelnou.
„Latinské slovo interregnum označuje čas přechodu, kdy nám minulost už a budoucnost ještě nepatří. Současné interregnum ohlašuje všudypřítomné slovo antropocén. Vynořilo se v roce 2000 k označení epochy, kdy je lidstvo rozhodujícím geologickým činitelem na planetě Zemi a kdy svou činností může svůj jediný domov v kosmu zničit.
Komunikační technologie přeměnily veřejné prostory v globální digitální mělčiny, kde se místo názorových většin formují většiny divoce lajkující a hejtující. Společnost se polarizuje, šíří se apokalyptické nálady a strach ze spiknutí mocných.
Do našich životních světů vtrhly hyperobjekty jako globální oteplování. Vše ovlivňují, všude škodí a všichni jsme současně poškození i viníci. Velebné velecelky jako národy nebo impéria se potrhaly, v mezerách mezi nimi se začíná formovat aktivistická demokracie kritických množství efektivně komunikujících, ale nezávislých jednotlivců – pléthokracie. V ní už nebojuje jeden „velký subjekt osvobození“ (demos) proti jednomu „velkému subjektu útlaku“ (kapitálu), spíše jsou v běhu pouliční bitky, v nichž se hybridizují centra a periferie, formy vlastnictví, kapitál a práce, globální a lokální identity,“ představuje Bělohradský svou knihu.
Bělohradský: Musíme si neustále připomínat sylogismus trávy
Pro Hegela byly podle Bělohradského světové dějiny arénou, kde spolu bojují pravdy a vítězná pravda vnáší do světa sjednocující hledisko, je „světovým duchem“, který vytrhává naše životy z místních kronik a vhazuje je do „dějin světa“, kde jsou osvíceny „vyšším hlediskem“. „Dnes ale se světový duch stále více podobá rytíři smutné postavy Quijotovi v sedle své kulhající kobyly,“ říká. „Komunikační a informační revoluce vytváří nové prostory, v nichž se nejen vedou hybridní války, ale formují se v nich i nové arény jednání – kyberprostor, planetární prostor, trh se sekvencemi DNA. Objevují se tu partyzáni, kteří jednají nezávisle na moci funkcionářů starých celků, inspiruje je „preventivní neposlušnost“ k systémům, které smrtelně ohrožují „zeleň světa“ – pozemské prostory rození a umírání. Musíme si neustále připomínat sylogismus trávy: „tráva umírá, lidé umírají, lidé jsou tráva“ Gregory Batesona. Přišel as osvobodit přírodu ze zajetí v plánech korporací, které se smrtelností trávy nepočítají. A tedy ani s lidmi ne,“ uvádí Bělohradský.
Beseda s Václavem Bělohradským se uskuteční v úterý 28. března 2023 v 17:00 v prostorách Knihovny města Olomouce, nám. Republiky 1.
Václav Bělohradský 1944, po studiích na FFUK působí v Itálii jako profesor sociologie nejdříve na univerzitě v Janově, později jako profesor politické sociologie na univerzitě v Terstu. Česky vydal Přirozený svět jak politický problém (ČS 1991), Myslet zeleň světa (Mladá fronta 1991), Společnost nevolnosti (Slon, 3. vydání 20124), Čas pléthokracie; když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně, (65.pole, 2. vydání 2022). Do Olomouce přijíždí pravidelně po mnoho let na festival Ekologické dny Olomouc.
Vlastimil Blaťák
