Bohumír Hrachovina se narodil 11. září 1906. Dětství prožil v Olomouci v Sokolské ulici. Jeho otec, cukrář Bohumír Hrachovina, byl amatérským hráčem na housle, matka, Františka Drkošová – Hrachovinová, byla milovnicí hudby. Věnovala se zpěvu ve sboru Žerotín a hrála na citeru. Bohumír mladší získal hudební vzdělání v Olomouci u profesora Svobody. Ten ho také později doporučil ke studiu na konzervatoři. Mezitím absolvoval dva ročníky Obchodní akademie, neboť přáním otce bylo, se jednou věnoval obchodní činnosti v rámci cukrářské rodinné firmy Hrachovina a Večerka.
Pražská studia a kontakt s Osvobozeným divadlem
Ve věku dvaceti let odešel Bohumír Hrachovina studovat do Prahy na Státní konzervatoř hudby. Jeho hlavním oborem byla kompozice, studovaná u profesora Jaroslava Křičky. Poslední rok studia (1930/1931) na konzervatoři pak Bohumír působil v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha jako korepetitor (hudebník, zpravidla klavírista, jehož hlavní úlohou je doprovázet ve hře hráče na jiný hudební nástroj nebo zpěváky. Korepetitor také obvykle doprovází zkoušky sborových pěveckých těles a nastudování operního repertoáru v divadlech, aby nemusel být angažován nákladný orchestr). Tato aktivita se ale nesetkala s příznivým ohlasem profesora Křičky, mladý hudebník se proto musel s Osvobozeným divadlem rozlučit, a po studiích se vrátil do Olomouce.
Dirigent a skladatel v olomouckém divadle: Kritika byla nadšená
Angažmá Hrachovina nalezl v olomouckém divadle, zpočátku jako korepetitor v opeře, později už jako dirigent operety. Ačkoli toto angažmá netrvalo příliš dlouho, je toto jeho období hodnoceno kritikou v dobovém tisku velmi kladně. Vyzdvihována byla především preciznost, s jakou přistupoval k nastudování děl, a celkový živý a energický projev. Olomoucké divadlo nicméně bylo po dobu jeho působení velmi aktivní, uvedlo 457 představení, z toho 87 operních a 193 operetních. Jméno Bohumíra Hrachoviny jako dirigenta operety se objevuje u šesti inscenací – Na Sv. Kopečku, Napoleon v osidlech lásky, Ples v hotelu Savoy, Noc v Alžíru, Kočička v pytli a Mamzelle Nitouche. V jednom případě – inscenace Milionový Marko – je uveden jako autor scénické hudby.
Recenze na jeho práci v dobových periodikách jsou velmi kladné. Hrachovina ale vedle této divadelní činnosti také spolupracoval s ochotnickými soubory, zejména ve sdružení zvaném Studio.
K 31.květnu 1934 ale Bohumír svoje angažmá v Olomouci končí, oficiálně odchází na vlastní žádost, aby mohl v Praze pokračovat ve studiu. Ve skutečnosti ale zřejmě za jeho odchodem stály spory s tehdejším ředitelem divadla; vlastně celé toto období se vyznačuje významnými spory v tehdejším vedení opery. K jeho odchodu z olomouckého divadla došlo především vinou těchto neshod, zejména mezi ředitelem Langerem a Hrachovinou.
Další kariéru zastavilo předčasné úmrtí. Diagnóza: tuberkulóza
Hrachovina po odchodu z olomoucké scény znovu odjel do Prahy, kde nejprve působil jako korepetitor v Tylově divadle v Nuslích. Úspěšně se pak účastnil konkursu na místo šéfdirigenta Radiožurnálu, na toto místo ovšem nikdy nenastoupil. Ještě před nástupem odjel na čtrnáctidenní dovolenou za rodinou do Olomouce, kde došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Po návštěvě lékaře se rodina dozvěděla diagnózu – šlo o tuberkulózu plic. Do Prahy se Bohumír Hrachovina ml. již nikdy nevrátil a téměř přesně po roce této chorobě dne 26.3.1939 podlehl.
Podle rodinných vzpomínek umíral za velmi dramatických okolností. Začínala druhá světová válka, byl březen roku 1939, do oken jim někdo střílel a rodina se kolem umírajícího pohybovala ve shybu a po čtyřech.
V Evropě úmrtí v následku tuberkulózy klesla z 500/100 000 obyvatel v roce 1850 na 50/100 000 obyvatel až v roce 1950. Zlepšování zdravotnictví zapříčinilo úbytek tuberkulózy ještě před příchodem antibiotik. Tuberkulóza zůstala tak závažným onemocněním, že když byl v roce 1913 ve Spojeném království založen Medical Research Council, jeho počátečním zaměřením byl výzkum tuberkulózy. Účinná léčba tuberkulózy přišla až s vývojem streptomycinu. Ten 19. října 1943 poprvé izoloval Albert Schatz. Do té doby byly jediným způsobem léčby sanatoria a chirurgické zákroky, jako např. bronchoskopie nebo iatrogenní pneumotorax. Chirurgické zákroky se ale ukázaly neefektivními.
Vlastimil Blaťák
