Jsem fascinován tím, jak ve Slavoníně funguje kulturní a divadelní scéna a chci o tom něco napsat. Tak povídejte.
Před čtyřmi lety jsme jako komise místní části začali sondovat, co bychom mohli pro lidi udělat. Ve Slavoníně jsou aktivní fotbalisté, a k areálu hřiště patří sokolovna. Napadlo mě tam uspořádat ochotnické divadelní představení. Mám kamaráda z Bukovan, který se amatérským divadlem zabývá, a napoprvé jsme se domluvili s ním. Mělo to poměrně velký ohlas, takže jsme si troufli pokračovat. Oslovovali jsme divadelní soubory, a často to bylo také o hledání termínu, který by vyhovoval nám, jim, i fotbalistům. Bohužel covidová doba způsobila, že všechno na nějaký čas zvadlo. I některé soubory skončily. Povedlo se nám ale navázat a letos jsme uspořádali čtyři představení. Už máme od těch souborů i příslib, že pokud bude z naší strany zájem, rádi přijedou příští rok zase, protože lidem se ta představení líbí.
Jakým způsobem se to financuje?
Financuje to komise místní části. Dostaneme od souboru cenovou nabídku, na základě ní magistrát vystavuje objednávku a po skončení akce je faktura proplacena. Samozřejmě s tím souvisí i náklady na plakáty, tisk, nějakou grafickou úpravu.
Vcelku mě zaujala symbióza amatérských souborů a olomouckého předměstí. Kde jinde by nakonec tyhle soubory měly vystupovat, než na malých obcích a na předměstích velkých měst. Jak vypadá amatérská divadelní scéna v okolí Olomouce?
My spolupracujeme se souborem z Bukovan, z Bystřice, z Brodku u Přerova, v Olomouci jsou skauti, kteří hrají Cimrmany. Jsme v jednání dokonce s opavským souborem, máme přislíbenou návštěvu souboru se Slatinic, a velmi pěkné představení u nás odehrál soubor z Medlova. Další soubor je od Hranic na Moravě. Nejvíc se líbí komedie, veselohry, lehčí žánry.
Vrátím se k práci komise. Jak vnímám ostatní komise městských částí v Olomouci, tak obvykle je tam buď problém, anebo investují svůj čas spíše do materiálních věcí, do chodníků a podobně. Nechci to nijakým způsobem shazovat, ale zkrátka tu najednou vidím snahu investovat do kultury.
Nijak zvlášť jsem nepátral po činnosti ostatních komisí, ale s těmi lidmi se známe. My jsme ty naše aktivity i rozšířili – řekli jsme si, že umíme lidi pozvat, umíme to zorganizovat, takže jsme si přibrali i akce, jako třeba Pohádkový les, před Vánoci děláme vánoční punč. Stejně tak jsme pořádali i letní kina, vždycky na konci prázdnin. Myslíme si, že to je pro lidi dobře a reakce jsou veskrze velmi pozitivní. Ale je pravda, že se snažíme oslovovat i lidi mimo Slavonín. Dva roky zpátky měl Slavonín výročí, bylo to 888 let. Udělali jsme tehdy celodenní kulturní maratón. Myslím si, že nejen kultura, ale společenský život u nás vnímáme jako velmi důležitý.
Zní mi to hezky – Slavonín jako kulturní epicentrum Olomouce.
Nevím, jestli v jiných městských částech pořádají divadlo. To jsem neslyšel, ani jsem nezaregistroval, že by tady byl nějaký divadelní soubor. Kdyby ano, určitě bych chtěl, aby se u nás představil. V Olomouci je kultury přehršel, spíše se tedy dostáváme do problémů, že náš termín představení koliduje s něčím jiným ve městě, co pořádá třeba Šantovka. Něco, co je tak atraktivní, že máme strach, aby nám lidi přišli. Ale jestli to tak vnímáte, je to příjemné, milé. Chceme v tom pokračovat dál. Nejsme a nebudeme nositeli nějaké revoluční kultury, ale je to pro lidi takové pohlazení a rádi na to pak vzpomínají.
Vlastimil Blaťák
