Jak souvisí kavárna s uměním a designem, na to odpovídá už téma diplomové práce z před deseti let. „Ve své diplomové práci jsem v rámci tématu projektového řízení vystavěla multifunkční centrum, které mělo mít výstavní část věnovanou designu a architektuře, což je často nevýdělečná věc, která musí být nějak dotována. Už tehdy se mi líbilo spojení s kavárnou či bistrem,“ říká dnes Smejkalová.
V zahraničí dobře poznala trendy, které přinášela tamní kultura a celá společnost, mimo jiné samozřejmě i v oblasti restaurací, barů a kaváren. „Jsem kavárenský povaleč. Dokud neexistovala coworkingová centra, pracovala jsem z kaváren. Po návratu do Olomouce jsem si všimla, že mi v Olo chybí hezká restaurace, kam si může vyjít pár. Je tu hodně pivnic, ale když pominu dva nebo tři podniky v jiné cenové kategorii, vlastně tu není místo, kam bych si vyrazila s partnerem na večeři. Chybí tady trendy podnik, kde byste si navečer dali lehkou večeři a nějaký drink “ říká.
Deset let poté, co svůj nápad formulovala v diplomové práci, jí ale přesně taková životní příležitost spadla do klína, aniž ji vlastně čekala.
Léta ve Francii: Životní zkušenost obrácená v praxi
„Po škole jsem se vydala do Francie. Nejprve jsem pracovala jako hotelová recepční, pracovala jsem na Azurovém pobřeží, pak v Alpách, nakonec jsem pracovně zakotvila u La Rochelle na západním pobřeží,“ popisuje své první pracovní zkušenosti, které ji nasměrovaly dál. Po návratu do Česka se živila jako překladatelka a tlumočnice, postupem času ale začala nacházet cestu ke kreativním oborům. „Dostala jsem se ve volném čase k organizování kulturních akcí a v Olomouci jsem pět let organizovala PechaKucha Night. To je celosvětový koncept, a před osmi lety zažíval v České republice doslova boom. Konal se tehdy ve čtrnácti městech, pět olomouckých ročníků jsem s pomocí přátel organizovala já. Bylo to celkem přes dvacet večerů. A právě v rámci těchto aktivit jsem se seznámila s Robertem Runtákem a jednu z těchto akcí jsme uspořádali v tehdy rozestavěném Telegraphu,“ popisuje svoji cestu.
K dávnému snu mít kavárnu se nikdy nedostala, a naráz to přišlo jako blesk z čistého nebe. Kavárna v Telegraphu prochází proměnou, a právě Alžběta Smejkalová je nakonec tou, která dostala celý projekt manažersky na triko. „Nikdy jsem se nedostala ani k tomu, abych si zkusila práci za barem. A teď se musím postavit životní výzvě,“ říká s úsměvem.
Velké plány: Kavárna, která určuje trendy
V tom, kam chce posunout kavárnu v Telegraphu, která jako by vypadla z oka tématu dávné diplomky – je součástí multifunkční budovy včetně galerie – má jasno. „Jedním z kroků bude určitě rozšíření večerního provozu. V prostoru kavárny je večer úžasná atmosféra, úplně jiná než ve dne. Umíme udělat přítmí, doladit to lampičkami, a vytvořit romantickou atmosféru, kterou jinde nenajdete,“ říká. A touží po podniku, který určuje trendy. „Kam se chodí za kvalitou a za novými neotřelými věcmi.“
Podnik pod jejím vedením, s novými kuchaři a v novém hávu otevírá za několik dní, a Žena Hanáckých novinek měsíce listopadu všechny srdečně zve.
Vlastimil Blaťák
