Zřejmě nejpoutavější připomínkou listopadových dní byla změna profilové fotografie Ivana Langera na facebooku, který se dočasným profilovým obrázkem připomenul veřejnosti v podobě z dob studentnské stávky a s bujným porostem. Jinak se v Olomouci nedělo prakticky nic.
Jen dopoledne proběhl u olomoucké Právnické fakulty jakýsi „pietní akt“, jehož se účastnili politici hejtmanství a radnice, podle fotografií dokonale podle stranického klíče, ale bez jakéhokoli zájmu veřejnosti. Zajímavý je na tom právě ten novotvar, kterým jsme si v současném newspeaku navykli nazývat prachsprosté kladení věnců: pietou totiž encyklopedicky rozumíme „v přeneseném významu slova obecné synonymum pro zbožnou úctu, uctivý ohled, nepředstírané uctívání.“ Ta prázdnota projevů a absolutního nezájmu veřejnosti o to, být s politiky (a těmi, co by rádi politiky byli…) na místě účasten, ovšem nemá s nepředstíraným uctíváním společného naprosto nic. Vypadlo z toho pár skupinových selfíček politiků s těmi věnci, a jinak zhola nic.
V pět hodin odpoledne pak z ampliónů městského rozhlasu zazněla Modlitba pro Martu, ke značnému zděšení ukrajinských uprchlíků, kteří netušili, co se děje. Jedinou alespoň trochu spontánní akcí bylo setkání asi dvaceti osob u Lavičky Milana Hořínka, prvního porevolučního primátora, náměstí ale žilo punčem a samotné město Olomouc informovalo o připomínce listopadových dní, tak, že nabídlo živé vysílání z Národní třídy bude možné sledovat také přes facebookovou událost.
Nenapadá mě, jak vtipně celé to trapné ticho okomentovat.Snad jenom tak, že je mi to líto.
Vlastimil Blaťák
