Jak byste představil festival, který letos slaví už jednadvacátý ročník?
Festival už má historii od roku 2000. Ve své kategorii byl vůbec první, který u nás vznikl. Chápeme přitom animovaný film v tom nejširším smyslu slova. Odklonili jsme se časem od klasické animace, tuto pozici má nyní u nás festival Anifilm. Ten se soustředí na tradičnější formy animace. My jsme bývali přehlídka animovaného filmu, to jsme ale před nějakými sedmi lety zlomili a přejmenovali jsme se na Přehlídku filmové animace a současného umění, protože tým, který tvoří základ, se více soustředí na současné umění. Klasickou animaci jsme určitě nezavrhli, nicméně důležitější je pro nás rozšířené pole vnímání pohyblivého obrazu, a co se více odklání od mainstreamu.
Zkuste to, prosím upřesnit.
Hledáme, ať už v českém kontextu nebo v zahraničí, kde máme paradoxně možná větší jméno než u nás, pozoruhodné a inovativní věci. A léta bojujeme proti tomu, aby animovaný film byl strkán do škatule dětské produkce, zároveň si ale myslíme, že animace je princip, který ovládá veškerý pohyblivý obraz, veškerý film. Festival je plný projekcí, i klasických filmových pásem včetně těch dětských filmů, ale gró tvoří pro nás významnější audiovizuální projekty, často spojené s mezinárodními hosty velkých jmen. Do toho kontextu přibalujeme v rámci Olomouce výstavní program. K tomu patří téma, které festival každoročně zastřešuje, v letošním roce je to téma Fausta.
Do jaké míry je festival určen odborníkům nebo studentům, a do jaké míry veřejnosti? A pokud je festival i pro veřejnost, naučí se tam lidé třeba nějaké základy animace?
Jak jsem již naznačil, festival je dosti rozkročený. Jedna věc je naše dramaturgická specializace, ale to neznamená, že je festival nepřístupný divákovi. Určitě je součástí programu nějaká vrstva, kterou ocení spíše zasvěcení, ale je tu i rovina eventů, projekcí, které jsou určeny pro širokou veřejnost. Tento program je v Olomouci dlouhodobě velmi populární, a kromě centra festivalu na Konviktu se po městě odehrávají projekce, které se jmenují AniPromítačka. Zaměřuje se na projekce na místech, jako jsou třeba holičství, a dramaturgyně Eliška Dětská vytváří pro tento účel zajímavá pásma, v drtivé většině ze současných fimů, zaměřených na tematiku takových míst. Letos je pro tento účel vybráno míst hned sedm, je to zmrzlinárna, kosmetické studio, nebo hotelový pokoj. Na všechna tato místa je vytvořen speciální program, který se skládá z krátkých animovaných filmů. Sedmdesát procent z toho je přitom od českých tvůrců a dvě AniPromítačky se věnují dětskému programu. Ale součástí jsou i workshopy, když se ptáte, co se může divák na festivalu naučit. Letos máme rekordní počet šesti nebo sedmi workshopů, větší část je určena dětem, některé workshopy se ale věnují klasické animaci. Nabízíme i herní kancelář.
Proč se festival koná v Olomouci? Má naše město třeba nějaké významné animátorské podhoubí?
V tomto smyslu propojeni, například přes nějaký fenomén nebo osobnost, vyloženě nejsme. Historie festivalu je velmi prozaická, vznikl mimo Olomouc, v roce 2000 v jedné vesnici u Jihlavy, a na počátku stáli Petr Kubica a Petr Bilík. V roce 2002 se pořadatelství přesunulo do Olomouce a skončilo na katedře filmových a divadelních studií. Ujali se toho studenti, dostalo to tím více alternativní a experimentální rozměr, a tato tendence začala festival prostupovat víc a víc. I proto je klasická animace jen jednou z částí programu. Vztah k Olomouci jsme si tedy spíše vytvořili sami.
Vlastimil Blaťák
