Bratry Mašínovy navrhla na státní vyznamenání Poslanecká Sněmovna. Loni figurovali členové skupiny na předběžném seznamu podvýboru na medaili Za hrdinství, organizační výbor je ale vyřadil. Snahu poslance ODS Pavla Žáčka, aby se mezi kandidáty vrátili, pak plénum neschválilo. I výsledky letošního hlasování o jednotlivých členech odbojové skupiny byly poměrně těsné. Josefa Mašína Sněmovna nominovala až na druhý pokus.
Prezident republiky Miloš Zeman se na úvod ceremoniálu vystoupil s projevem, v němž dementoval spekulace médií o vyznamenání bratří Mašínů a jejich odbojové skupiny, a návrhu Sněmovny tak nevyhověl. „Dýkou podřízli hrdlo svázanému zajatci a zastřelili z pistole pokladníka, který převážel výplaty zaměstnancům. Ani jedna z těchto obětí nebyla exponentem komunistického režimu,“ uvedl Zeman.
Bratři Mašínové rozdělují i po letech
Činnost skupiny bratří Mašínů je dodnes považována za kontroverzní. Členové skupiny, stejně jako část české veřejnosti, považují její akce za součást legitimního ozbrojeného odboje proti komunistickému režimu. Další část české veřejnosti vnímá členy skupiny jako vrahy, kteří používali ke svým záměrům nepřiměřené prostředky, a považují zabití neozbrojeného zajatce za zločin, který nelze obhajovat legitimním odbojem.
Olomoucký rodák Ctirad Mašín, který zemřel v roce 2011 v Clevelandu, na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti, kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný. V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech. V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko.
Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG (Special Forces Group) se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize.
V roce 1996 vyzval otevřeným dopisem prezidenta České republiky Václava Havla, aby se vzdal svého úřadu. V roce 2005 obdržel Masarykovu cenu, kterou čeští a slovenští emigranti udělují od roku 1985 na východě Kanady v Halifaxu. Masarykova cena je uváděna v originále jako: Award by a Czech and Slovak association in the Canadian city of Halifax. Působení skupiny je historiky i českou veřejností považováno za kontroverzní, přesto jemu a jeho společníkům premiér Mirek Topolánek udělil v roce 2008 čestnou Plaketu předsedy vlády České republiky. Po smrti, na posledním rozloučení v Clevelandu v srpnu 2011, obdržel i rezortní vyznamenání Zlaté lípy.
Vlastimil Blaťák
