Na tento citát Václava Havla z roku 1992 jsem usilovně myslela před právě skončenými komunálními a senátními volbami. Vzpomínala jsem na tu tehdejší dobu, kdy v čele státu byl právě Václav Havel, v čele města Olomouce Milan Hořínek a v čele Univerzity Palackého Josef Jařab, a já byla nesmírně hrdá na to, že právě tito pánové jsou na těchto důležitých postech. Všechny tři jsem měla tu čest poznat osobně a nikdy jsem nezapochybovala o jejich morálních kvalitách. Byli pravým opakem toho, co je v citátu zmíněno. Dva z nich už dnes nejsou mezi námi.
S profesorem Jařabem se občas vídám a samozřejmě probíráme i problémy současného veřejného života. S Milanem Hořínkem vedu v duchu rozhovory při svých procházkách parky, kdy neopomenu chvíli posedět na jeho lavičce ve Smetanových sadech naproti dětskému hřišti, kterou tam na jeho počest umístil olomoucký Lion´s Club.
Malou bystu Václava Havla mám doma na svém pracovním stole a i s ním vedu často ve svých myšlenkách dialog. Ve středu 5. října, u příležitosti letošního 86. výročí jeho narození, u ní opět zapálím svíčku a zeptám se ho: “Z mého pohledu v letošních volbách občané obstáli a většinou se nenechali zlákat populistickými sliby. Vidíte to stejně, pane prezidente Havle?“
Ivana Plíhalová
