Robert Runták v otevřené zpovědi: Je čas exekuce demytizovat

Kromě sběratele umění a předsedy komunálního politického hnutí v sobě Robert Runták spojuje také trochu kontroverzní pozici ředitele Exekutorského úřadu. Političtí oponenti získali snadný terč, on sám se otevřené zpovědi na citlivé téma bránil roky. Nakonec se rozhovor podařilo realizovat.

Zejména v době předvolební vaši konkurenti často poukazují na to, že ve vaší osobě kandiduje exekutor. Po pravdě, ono se to jako kladivo v politickém boji úplně nabízí. Co vy na to?

Exekutora mi patrně už nikdo nikdy neodpáře, ačkoli jím nejsem a nikdy jsem nebyl. Ale je pravda, že dvacet let pracuji v exekutorském úřadu na manažerské pozici. Snažím se tuto práci vykonávat nejlépe, jak umím. Jsem přesvědčený, že především díky médiím a politikům mají soudní exekutoři v naší zemi mnohem horší pověst, než by si zasloužili. Už dávno jsem vzdal jakékoli pokusy s tím něco udělat. Nejde to. Lidem ale dojde až časem, že to všechno bylo dost jinak.

V čem je to jinak? Jak vnímáte exekuční realitu vy?

Jak již jsem uvedl, média a politici udělali z českých exekutorů doslova satany. Pro politiky jsou exekutoři snadný terč, na němž se dobře získávají body a odvádí se pozornost od témat, která nemají tak snadná řešení. V Česku jsme vytvořili obraz, kde dlužník je chudák, zatímco věřitel a zejména exekutor vymáhající pohledávku jsou ti zlí. Tak to ale opravdu není. Je to soud, kdo nařizuje exekuci a pověřuje exekutora jejím provedením. Aby exekuce mohla být nařízena, musí existovat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, které říká, že někdo někomu něco dluží. Dlužník porušil zákonem mu uloženou povinnost, proto na něj soud nařizuje exekuci. Exekutor je tu pouze od toho, aby exekuci zákonným způsobem provedl. Ač můžeme třeba soucítit s dlužníkem, je třeba mít na paměti, že je to on, kdo porušil zákonnou povinnost, zatímco věřiteli se nedostalo toho, na co má právo. A pozor, věřiteli nejsou zdaleka vždy jen banky, pojišťovny anebo jiné instituce, nýbrž jde velmi často o běžné občany, drobné podnikatele, živnostníky. Vymožení jejich pohledávky často znamená to, že se z nich samotných nestanou také dlužníci.

Nejde ani tak o to, že jeden člověk někomu v dobré vůli půjčí peníze a nedostane je zpět. Jde také o mašinérii nebankovních půjček a přehnaných nákladů na vymáhání. To je to, co je problém, a co tak lidé vnímají.

Soudní exekutor pracuje výhradně na základě zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Opravdu to nejsou exekutoři, kdo rozhoduje o tom, jak bude systém vymáhání pohledávek u nás vypadat. Podmínky nastavují zákonodárci. A mnohokrát v minulosti jsem to byl i já, kdo poslance čí senátory upozorňoval  na nesrovnalosti nebo přílišné tvrdosti v právní úpravě. Odměny exekutorů se od roku 2001, kdy profese vznikla, neustále průběžně snižují. Dnes jsou například několikanásobně nižší, než odměny insolvenčních správců, kteří ale nikomu nevadí. Co se týče nebankovních půjček, prostředí se velmi zásadně zkultivovalo schválením zákona o spotřebitelském úvěru. To se stalo v roce 2016. A znovu opakuji, exekuce nařizují okresní soudy, nikoli exekutoři. A zcela otevřeně. Když je dlužník jen trochu šikovný a nechce se mu platit, tak na něm dnes exekutor vůbec nic nevymůže. Oprávnění exekutora jsou dnes velmi malá, ač pod vlivem médií máme pocit, že exekutoři můžou všechno. To je ovšem velká nepravda.

Myslíte si, ze je vaše povolání v politice handicap?
S tou pověstí, jakou exekutoři mají, to určitě handicap je. Ale zase by na to někdo mohl koukat tak, že když i přes tak ztíženou startovací pozici do toho jdu, tak musím mít setsakramensky silný důvod a odhodlání. Myslím si, že by mě lidé měli hodnotit v prvé řadě podle reálných kroků a činů. A také jsem přesvědčený, že exekuce a exekutoři jsou něco, co by bylo na místě už konečně nějakým způsobem demytizovat.
Setkal jste se za dobu svého působení v čele EU Přerov se situací, která vás vvůči povinným třeba mrzela?

Předně se na každý případ snažím dívat vždy výhradně věcně a bez emocí. Občas to není jednoduché, zejména když vidíte, že se do problémů dostala například babička, která ručila za půjčku svému nezbednému vnukovi. To jsou lidský velmi složité případy. Exekutor a jeho zaměstnanci postupují během exekuce podle zákona. Občas se může stát chyba, ale jde o výjimky a zpravidla o nic zásadního. Exekutoři a jejich zaměstnanci jsou mimořádně důsledně kontrolovanou profesí, nejde o žádnou džungli, jak si lidé někdy možná mylně představují. A ač to pro někoho může znít neuvěřitelně, není vůbec výjimkou, že nám dlužník po skončení exekuce poděkuje za to, jak slušně a korektně jsme vůči němu postupovali. Z toho má samozřejmě člověk radost.

Vlastimil Blaťák