V roce 1980, tedy před dvaačtyřiceti lety, jste závodil za Štěpánov, a na Sparkatiádním stadionu v Olomouci jsme vyhrál titul mistra Evropy. Vy jste ze Štěpánova?
Jsem Šumavák, z Prachatic. Narodil jsem se tady, bydlel jsem i tehdy kousek od Prachatic na vesnici. Tehdy jsem byl v motokárách několikanásobný mistr republiky, a ve Štěpánově dával předseda JZD Franta Axman dohormady motokárový tým. Dohodli jsme se a do toho závodu jsem šel v barvách Agroteam Štěpánov.
Jaké máte na ten závod osobní vzpomínky?
Je to 42 roků, ale před dvěma lety jsem pozval kamarády a měli jsme malou oslavu. A v motokárovém sportu jsem činný pořád. Na ten závod vzpomínám rád, byl úžasný, v Olomouci to byla skutečná společenská událost s neskutečnou atmosférou. Bylo tam dvacet tisíc diváků! Byl jsem tehdy hodně rychlý, ale nejel jsem s tím, že bych mohl vyhrát. Pak se ale podařilo porazit celou Evropu. Jely se tři finálové jízdy, dvě se počítaly, a já jsem dvě vyhrál. Hodně mi pomohlo to, že před závodem byla obrovská průtrž mračen, a na mokru jsem byl velmi rychlý. V první jízdě jsem šel ze šestého místa na startu hned do čela, vedení jsem udržel až do cíle, ve druhé jízdě jsem pak už startoval z první pozice a nikoho jsem před sebe nepustil.
Jak vzpomínáte na dnes již neexistující okruh na Spartakiádním stadionu?
Byla to taková slepenina. V Evropě už tehdy existovaly speciální motokárové trati. U nás to byl jen okruh v České Lípě, stavět se začalo až potom. V Olomouci se jelo v částčně po oválu podél hřiště, částečně v přilehlém parčíku vedle fotbalového stadionu. Byl to velmi technický okruh, ale to nám tehdy vyhovovalo. Speciální bylo, že se jelo mezi tribunama, i proto se v Olomouci vždycky sešlo na závody tolik lidí. Ty tribuny byly úplně plné, což bylo unikátní. Nikde jinde ve světě jsem neviděl na motokárách dvacet tisíc lidí, jen v Olomouci.
Ve Štěpánově jste potom skončil. Jak dlouho jste ještě závodně jezdil?
V Olomouci jsem pak jel ještě jedno mistrovství Evropy, tuším v roce 1987. A mezitím řadu jiných závodů. Ve Štěpánově jsem působil asi čtyři sezóny, potom se v JZD Zlatý Klas změnilo vedení a začalo preferovat místní jezdce. Závodil sjem potom za Motokárklub Praha, později jsem jezdil sám na sebe, a skončil jsem v roce 1991 jako mistr republiky. Založil jsem si firmu na výrobu motokárových podvozků.
Povídejte.
Dodnes je jediná na celém východě, dnes zaměstnává sedmnáct lidí. Vyrábíme do celého světa, především podvozky, ale občas na zakázku i celé motokáry.
Jezdíte ještě někdy do Olomouce?
Dřív jsem k vám jezdil hodně, teď už se tolik nedostanu. Jsem v penzi, před šesti lety jsem měl úraz páteře, hůř chodím, a ani ježdění v autě mi nedělá dobře. Jsem teď ponejvíce doma, kolem baráku.
Vlastimil Blaťák
