Článek o problematice elektrokoloběžek jsme před časem publikovali zde. Na jeho základě jsme se spojili.
Když jste vydali článek o sdílené dopravě v Olomouci, mrzelo mě, že jsem nebyl osloven, i
když to mám jako náměstek čtvrtým rokem v kompetenci. Zazněly tendenční názory lidí, kteří o tom příliš mnoho nevědí, a to vesměs z opozičních politických hnutí. Protože se problematika týkala mé agendy, cítím za vhodné se k tomu vyjádřit.
Jak je to tedy doopravdy se sdílenými koly a koloběžkami?
Sdílená kola fungují v Olomouci několik let. Šest let tady byla Rekola, jednu dobu byly i
podporovány Univerzitou Palackého. Fungovaly na principu homemade, kola se vyráběly z nějakých starých a stříkaly se na růžovo. Fungovaly tak, že byly někde zamčené zámkem, a člověk dostal pomocí sms zprávy kód na ten zámek. Rekola byla takový pomalý nástup té sdílené mobility. Bezprostředně poté, co nastoupila naše koalice, se přidal Nextbike. To bylo v březnu 2020. Bylo v tom i to, že v Olomouci se kola Nextbike vyrábějí, ve firmě Olpran. V začátku jsme tento projekt mediálně podpořili, ale odmítli jsme jejich žádost o dotaci. Fungují čistě komerčně, občas získají nějakého silného partnera, který uživatelům umožní třeba prvních patnáct minut jízdy zdarma.
Existoval už tehdy problém s parkováním sdílených kol?
Chtěli jsme, aby se ta kola nepřivazovala k dopravním značkám, protože to městská policie začala vyhodnocovat jako přestupek. V Brně to začali dokonce pokutovat. Dohodli jsme se, že jak Rekola, tak Nexbike budou využívat naše městské cyklostojany. V začátcích jsme dokonce spolupracovali s provozovateli, že nám dávali data, kde jízdy uživatelů nejčastěji končí, a v těch místech jsme pak cyklostojany budovali. S provozovateli kol máme i nadále pravidelné schůzky.
O něco později přišly elektrokoloběžky.
Nejdříve to byla společnosr Eagle, mladí kluci z Olomouce, vystudovali ve Zlíně, a představili nám startup a svou vlastní značku, stroje chtěli dovézt z Číny. Čišelo z nich nadšení. Už tehdy jsem ale ze zkušenosti jiných měst tušil, že může nastat problém, protože když se elektrokoloběžky špatně uchopí, nemusí to dopadnout dobře. Buď je jich moc, nebo se všude válí, končí v řekách. Snažili jsme se proto od začátku nastavit pravidla, že pokud chce někdo vstoupit na olomoucký trh, tak ať o něm víme, a ať s ním jednáme. Firma Eagle nejprve avizovala nějaký zájem, posléze ale dali přednost jinému městu, že tam dostanou peníze, a mezitím přišla v červenci 2020 společnost Bolt.
Nástup elektrokoloběžek do olomouckých ulic pak byl rychlý, dnes máme dokonce tři
společnosti. Jednáte s nimi?
Společnost Bolt je původem z Estonska, ale začali se šířit do evropských měst, a deklarovali zájem provozovat v Olomouci asi 150 koloběžek. Opakovaně jsme s nimi jednali a sdělovali jim naši představu, jak by to mohlo fungovat. Je potřeba říci, že v jakémkoli omezování té služby nemáme žádnou legislativní oporu. Město to nepovoluje, nemůžeme jim to zakázat. Bolt ale přišel s tím, že chce s městem uzavřít Memorandum, pak jsme od toho ale po zkušenosti z Prahy s jinou společností ustoupili. Těžko bychom ustupovali z dohody, kdyby se to nepovedlo. Dohodli jsme si ale pravidla, oni na ně přistoupili, ale písemná dohoda uzavřena nebyla. Chtěli jsme, aby nejezlili po desáté hodině večer, aby se eliminovalo riziko nehod pod vlivem alkoholu, aby vynechali areál Fakultní nemocnice, a dávali jsme si záležet, aby se nejezdilo po hlavní aleji v parku. Nastavovalo se, aby měli v parcích softwarově sníženou rychlost. A pak se ozvala společnost Eagle, že si to rozmysleli, a vypustili svoje koloběžky asi týden před Boltem. Najednou začali fungovat dva provozovatelé, a asi po roce se přidala společnost Lime. S provozovateli komunikujeme, fungují pravidelné schůzky.
Může město nějak regulovat parkování koloběžek a vůbec chování uživatelů?
Z hlediska města se snažíme hlídat dodržování předpisů, což je věc pro Městskou policii, ale i pro samotné provozovatele, kteří se snaží uživatelům sdělovat, že třeba nesmějí jezdit po chodníku. Dělali jsme osvětovou kampaň, kam jsme se je snažili zapojit, polepili jsme všechny koloběžky a kola nějakými zásadami správného chování. Vždy na přelomu října a listopadu se s provozovateli snažíme vyhodnotit sezónu, a oslovili jsme všechny komise městkých částí i městskou policii, aby nám napsali svoje poznatky a podněty jak ke službě koloběžek, tak i kol. Vyměňujeme si také zkušenosti se zástupci jiných měst a snažíme se přijít na to, jak to ošetřit legislativně a jak získat nějaký nástroj k regulaci. Ministerstvo dopravy sice tvrdí, že jako obec máme dost nástrojů, abychom provoz koloběžek regulovali, ale není to pravda. Vyhlášky, které se k tomu dělaly, byly zamítnuty soudy. Pohnulo se to teď až zhruba v posledním půlroce, kdy si některá města vyhláškou definovala parkovací místa, ale i tyto normy jsou zatím u soudu, protože se provozovatelé odvolali. Zatím nevím o jediném pravomocném rozhodnutí, kterým by se dalo řídit, a které by říkalo, že tento směr regulace je možný. My v Olomouci rozhodně chceme, aby uživatelé mohli zaparkovat jen na schválených místech, která jsou definována městskými cyklostojany, nadto si sjednávají parkování či stanice na soukromých pozemcích, například u obchodních domů. Přináší to ale zase ten problém, že u cyklostojanů není místo pro jiná kola, přestože se jedná o veřejnou infrastrukturu.
Ve městě začaly vznikat z tohoto důvodu nové parkovací cyklozóny. Jde to za městem, nebo na tom participují i provozovatelé sdílené dopravy?
Začali jsme teď s pilotním projektem asi padesáti cykloboxů, které vznikly na náklady
provozovatelů, na chodnících vedle našich cyklostojanů kde je místo, s piktogramem kola a koloběžky. Budeme chtít, aby provozovatelé vedli uživatele, aby kola a koloběžky odstavovali tam. Počítáme s dalším rozvojem, probém bude v městské památkové rezervaci. Zároveň se nám podařilo vytvořit sdílenou mapu, kde jsou místa pro odkládání kol a koloběžek, kde jednotliví provozovatelé mají místa svoje i místa společná. Funguje ale i interní regulace ze strany provozovatelů. Společnost Bolt nenechá uživatele zaparkovat jinde, než na schváleném místě. Pokud ji uživatel zaparkuje kdekoli jiné, pořád mu běží čas. Ostatní provozovatelé mají alespoň funkci, ve které si nechávají odsouhlasit, kde byla koloběžka odstavena. Za špatné zaparkování mohoudát uživateli zpětně pokutu, nebo mu sebrat kredity, případně zablokovat další jízdu.
Vlastimil Blaťák
