Je to 106 let od narození Rudolfa Doležala. Jeho příběh může být poučením

Přesně před 106 lety, 19. července 1916, se v Horce nad Moravou narodil sochař Rudolf Doležal. Autor pomníku Lenina a Stalina na dnešním Palachově náměstí je dnes vnímán jako mírně kontroverzní osoba, jeho příběh režimem protěžovaného umělce ale dodnes klade aktuální otázky.

Doležal se během svého života podílel na restaurování několika olomouckých památek mimo jiné i kostela sv. Mořice a olomouckých kašen, dnes je ale znám především jako tvůrce soch ve veřejném prostoru v duchu monumentálního socialistického realismu. Sousoší Lenina a Stalina již dnes na Palachově náměstí nenajdeme, spoustu jiných soch ale denně potkáváme nejen v olomouckých ulicích.

I přes angažovanost přispěl ke kultivaci veřejného prostoru, říká historik

„Vzhledem k tvůrčímu období, které Rudolf Doležal prožil ve složité druhé polovině dvacátého století, jej známe jako autora soch budovatelských a socialisticko-realistických pomníků. S delším časovým odstupem od sametové revoluce a s přihlédnutím ke specifikům doby ale můžeme Doležala považovat za umělce, který některými svými sochami přispěl ke kultivaci veřejného prostoru,“ říká historik umění Miroslav Kindl, mimo jiné předseda olomouckých Zelených, který se v politice věnuje předevsím kultuře a využití veřejného prostoru v historických městech.

Dodnes se s Doležalovým dílem můžeme setkávat – například na společné realizaci s Vojtěchem Hořínkem, Karlem Lenhartem, Járou Šolcem a architektem Františkem Novákem v Bezručových sadech nazvané Pěvci slezských písní, na Litovelské ulici v Olomouci dodnes stojí socha rodiny, známý je i Železničář na Třídě Svobody. Jeho dílo je k nalezení i na dalších místech v celém regionu.

Dvacet let po umělcově smrti zůstala otázka umění veřejného prostoru

V září letošního roku to bude dvacet let od umělcovy smrti. „Debata o veřejném prostoru, jeho hodnotách a případné apolitičnosti, pokud je to vůbec možné, je i dnes více než aktuální. A to především proto, že kvalitních uměleckých realizací ve veřejném prostoru mnoho nevzniká – a to ani v České+ republice, ani v Olomouci,“ říká Kindl.

Doležalův příklad komunistickým režimem preferovaného a vytěžovaného umělce nám podle Kindla může být poučením. „Nechtějme ve veřejném prostoru umění, které prvoplánově následuje nebezpečné ideologie. Chtějme umění, které je umělecky mimořádně kvalitní či je alespoň poctivou výpovědí své doby. A to některé Doležalovy sochy jsou,“ uzavírá Kindl.

Vlastimil Blaťák