„Sochu jsem před necelými třemi lety od Jiřího Davida zakoupil s cílem darovat ji Olomouci a obohatit tak její veřejný prostor. Dílo bylo provizorně umístěno na olomouckém Palachově náměstí, kde je k vidění doposud. Po schválení přijetí daru se stane statutární město Olomouc vlastníkem sochy. Ta bude doplněna o nový sokl a umístěna na svou definitivní pozici, která se nachází v místě vyústění Masarykovy ulice do přednádražního prostoru,“ uvedl Robert Runták.
Na 80 tisíc klíčů se pořádala sbírka
Socha Revoluce pochází z roku 2010, jejím tvůrcem je český umělec Jiří David, spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví. Jeho mediálně nejznámějším dílem je neonové srdce nad Pražským hradem v závěru posledního funkčního období prezidenta Václava Havla.
„Celá socha i s konstrukcí váží asi dvě tuny. Tvoří ji 80 tisíc klíčů, na které jdme museli vyhlásit sbírku, která se realizovala i pomocí lidí z Olomouce. Pomohly i firmy, které se výrobou klíčů zabývají,“ řekl pro Hanácké novinky Jiří David. Cena sochy je dnes odhadována na přibližně pět milionů korun.
Dárce díla si přeje, aby k usazení sochy na definitivní místo došlo do konce srpna, avšak jistý tento termín není, neboť, jak Runták upřesňuje: “Nejde o technicky jednoduchou záležitost. Socha se bude kotvit přímo do země, je třeba k tomu zhotovit projekt a vyřešit další stavebně-technické záležitosti.”
Každé písmeno slova „Revoluce“ má svoji genezi
Volba fontů pro tvorbu celé sochy nebyla podle slov umělce náhodná. Ikonické „R“ na vrcholu sochy, znázorňující dobový font Rudého práva, není jediným skrytým poselstvím výběru fontů. Z toaletního papíru použil Jiří David písmeno „e“, z vaty „v“, písmeno „o“ pochází z obalu žvýkačky Pedro, „l“ je z reklamny pana Vajíčka, „u“ z tuzexového poukazu, „C“ z loga Cestovní kanceláře mladých, a dolní „e“ pochází z fontu použitého na komunistické legitimaci.
„Socha postupně rezaví, bortí se, a svůj smysl má i vychýlení celé sochy, kdy písmena dole jsou drcena vlastní vahou. Dává tak najevo vývoj samotné revoluce v čase,“ uvedl Jiří David.
Podle dobové kritiky Jiřího Přibáně je Davidova socha je důvtipnou kombinací banality a výjimečnosti, přísné exaktnosti a organické neuspořádanosti, osobní vzpomínky i kolektivní paměti, tedy přesně toho, co definuje každou moderní revoluci.
Vlastimil Blaťák
