Bohumil Bednařík, velitel výsadku Chalk
Narodil se 20. srpna 1911 ve Velkém Újezdě. Základní vojenskou službu nastoupil u 9. hraničního praporu v Tisovci u Rimavské Soboty. V období od srpna 1933 do února 1934 absolvoval školu pro důstojníky v záloze. V červnu 1934 si po důstojnických zkouškách podal žádost o setrvání v další činné službě. 1. července 1934 byl povýšen na četaře aspiranta, 1. ledna 1935 na podporučíka pěchoty v záloze, 8. října na poručíka pěchoty v záloze. Do zálohy byl odeslán 15. prosince 1938.
V Anglii byl zařazen k 2. pěšímu praporu. 28. října 1941 byl povýšen na nadporučíka a 6. února byl přidělen k polnímu četnictvu. Poté, co souhlasil se svým zařazením do výcviku pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 20. května do 8. srpna 1942 základní sabotážní kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a dokončovací kurz. Od 27. dubna do 6. července 1943 absolvoval konspirační výcvik v zaměstnání a konspirační cvičení.
8. října 1943 byl s ostatními příslušníky výsadku Chalk přesunut do Itálie. Společně s ostatními byl vysazen 9. dubna 1944 několik minut po půlnoci u Větrova u Kamýku nad Vltavou. Navázali sice spojení s Londýnem, ale radista Nedělka byl zatčen a 13. května byl zatčen i on sám. Gestapo se ho pokoušelo využívat při navádění spojeneckých letadel. Od července 1944 byl vězněn v Praze, v zámku Jenerálka. V únoru 1945 se jeho prostřednictvím pokoušeli bezvýsledně přimět ke spolupráci dalšího z výsadkářů Šanderu. 4. května 1945 obdržel od gestapa falešné německé doklady, neboť se s ním počítalo pro případné akce proti Rudé armádě.
12. května, poté, co se přihlásil na MNO zpracoval podrobné hlášení o své činnosti. 15. května byl zatčen NKVD a vyslýchán. Poté byl převezen do Moravské Ostravy. Po převezení zpět do Prahy byl vyslýchán orgány Obranného zpravodajství a poté vzat do vazby. Obžaloba zněla na spáchání zločinu vojenské zrady. 12. února 1946 byl propuštěn a trestní stíhání bylo zastaveno. Po propuštění se oženil, manželství bylo ale brzy rozvedeno.
1. června 1946 byl bez udání důvodu propuštěn ze služeb MNO. Žádost zovupřijetí byla zamítnuta. 24. května 1947 byl povýšen na kapitána pěchoty v záloze a zároveň do hodnosti štábního kapitána pěchoty v záloze se zpětnou účinností. V letech 1948 až 1965 pracoval jako dělník; nejdříve v podniku Moravia Přerov, později v Přerovských strojírnách. V roce 1970 se podruhé oženil. Zemřel 28. února 1973 v Olomouci na embolii.
V roce 2000 mu vláda Ruské federace in memoriam vyslovila omluvu za nezákonné věznění v roce 1945.
Vítězslav Lepařík, velitel výsadku Glucinium
Narozen 14. srpna 1914 v Holici u Olomouce. Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 u 2. jezdeckého pluku v Olomouci. Absolvoval Jezdecké učiliště pro důstojníky v záloze v Pardubicích a k 1. říjnu 1937 postupně dosáhl hodnosti četaře. Od 1. září 1937 do 14. srpna studoval Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka jezdectva. Sloužil u odloučené roty Hlohovci, odkud se po okupaci českých zemí musel vrátit zpět domů. 20. dubna 1939 byl propuštěn mimo činnou službu. 7. července 1939 bez rozloučení odjel od rodičů do Ostravy, kde společně s dalšími dvěma důstojníky překročil hranice do Polska.
Přes tábor v Malých Bronowicích se dostal do Paříže, kde 22. srpna 1939 podepsal závazek k Cizinecké legii. V řadách legie byl odeslán do Tunisu, ale již 28. září vstoupil v Agde do vznikající československé zahraniční armády. Ve funkci velitele čety kanónů proti útočné vozbě byl v červnu 1940 odeslán na frontu, kde se zúčastnil ústupových bojů před postupujícím Wehrmachtem. Vlivem administrativních zmatků nebyla jeho jednotka vyrozuměna o evakuaci. Za dramatických okolností se dostali k přístavu v Bordeaux, kde byli odzbrojeni a po krátké internaci odesláni zpět do Agde. Zde velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti a zde byl také po zradě dvou československých důstojníků francouzskou vichistickou policií zatčen za falšování cestovních příkazů a pět týdnů vězněn. 30. září 1940 byl propuštěn a po krátké službě na československém konzulátě v Marseille se 5. listopadu 1940 dostal do Alžíru a poté do Maroka, kde byl uvězněn. Jako vězeň se dostal do Casablanky, kde byl propuštěn. Krátce sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku a poté se živil jako hudebník v nočních klubech. V Casablance začal organizovat další československé vojáky s cílem dostat se do Anglie. Díky finančnímu daru zakoupil malou rybářskou loď, v níž se 29. května 1941 s dalšími 29 čs. vojáky pokusil odplout do Gibraltaru. Plán útěku byl ale prozrazen a 20 členů výpravy bylo zatčeno. Se zbytkem vojáků se ale do Gibraltaru dostal 14. června 1941, kde byli přijati v britské pevnosti. 1. července 1941 přistál v Anglii.
V československém zahraničním vojsku v Anglii byl 24. června 1941 zařazen k baterii kanónů proti útočné vozbě. 1. října 1941 byl povýšen na nadporučíka. V květnu 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20. května 1942 do 7. dubna 1944 absolvoval základní výcvikový kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a konspirační výcvik. Dále potom absolvoval výcvik civilního zaměstnání. Již ve funkci velitele skupiny Glucinium absolvoval konspirační cvičení, dále potom spojovací cvičení a dokončovací kurz. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se přesunul do Itálie.
Společně s ostatními byl 3. července 1944 omylem vysazen u obce Purkarec místo u Borovan na Táborsku. Skupina se rozdělila. Nejdříve se ukrýval v Táboře, kde jej v jednom bytě překvapilo gestapo. Podařilo se mu prostřílet se a uniknout pronásledovatelům. Přes Moravskou Třebovou se dostal na Olomoucko, kde se napojil na skupinu odbojářů a dále do partyzánské skupiny na Šumpersku. Díky radioamatérům získal i vysílačku, se kterou odeslal několik zpráv do Anglie. Díky těmto zprávám se na něj napojili konfidenti gestapa. Prostřednictvím konfidenta Horáka, se kterým se setkal v Jablonném nad Orlicí, byl vylákán do Prahy a zde 18. října 1944 zatčen.
Poté, co byl gestapem získán pro spolupráci, začal plnit svěřené úkoly včetně práce proti vojenskému odboji, přestože právě toto původně odmítal. Prozradil úkryt J. Šandery a J. Žižky ze skupiny Barium (první schůzku se Šanderou ale gestapu neoznámil). 20. ledna 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Na příkaz gestapa byl 28. dubna 1945 zastřelen.
Jaroslav Švarc, příslušník výsadku Tin
Narodil se ve Velkém Újezdě u Olomouce 11. května 1914. Byl příslušníkem výsadku Tin, který měla za cíl atentát na českého kolaboranta a ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce.
Po zařazení do výsadku byl spolu s Ludvíkem Cupalem 29. dubna 1942 v 1:31 vysazen do plánovaného prostoru u obce Věšín na Rožmitálsku. Seskok se mu nezdařil, protože se zranil při dopadu na zem a nepodařilo se mu sejít se s Cupalem. Sám se tedy vydal přes Plzeň do Prahy, kde se kontaktoval s npor. Opálkou z Operace Out Distance. V Praze měnil úkryty, snažil se vyléčit zranění a pomocí smluveného inzerátu hledal svého kolegu. Po atentátu na Heydricha odešel jako první do úkrytu v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na Novém Městě pražském. Zemřel spolu s ostatními parašutisty dne 18. června 1942 při boji s přesilou příslušníků gestapa vlastní rukou.
Nacisté jeho tělo pitvali a hlava byla oddělena od těla. Tělo bylo pohřbeno pravděpodobně do hromadného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Vypreparovaná hlava měla spolu se šesti hlavami ostatních padlých parašutistů sloužit jako exponát v německém muzeu zločinu. Všechny hlavy se v závěru války ztratily.
Jan Vavrda, příslušník výsadku Spelter
Narodil se v Olomouci 26. února 1922. 23. února 1940 překročil se svým přítelem hranice na Slovensko, kde však byli zadrženi a vráceni do protektorátu. Při dalším pokusu byli 1. března zadrženi v Maďarsku a vyhoštěni na Slovensko. Teprve při třetím pokusu se přes Maďarsko, Řecko, Turecko a Sýrii dostali do Francie. 16. května 1940 byl zařazen k 1. pěšímu pluku. Prodělal ústupové boje ve Francii. 27. června byl evakuován do Anglie.
V Anglii byl zařazen k 1. pěšímu praporu. 28. října 1941 byl povýšen na svobodníka. Prodělal standardní paravýcvik a 28. října 1942 byl povýšen na desátníka. Poté, co byl vybrán k výcviku pro zvláštní úkoly prodělal od 12. července 1943 do 4. února 1944 tělovýchovný kurz, parakurz a individuální výcvik. Po povýšení na četaře 28. října 1943 prošel kurzem mikrofotografie a již v rámci skupiny Spelter prodělal konspirační cvičení. Po individuální přípravě a tělovýchovném kurzu se v dubnu 1944 přesunul na vyčkávací stanici v Itálii.
Dne 5. května 1944, hodinu po půlnoci byl s ostatními vysazen poblíž Kramolína u Třebíče. Poté, co se od skupiny oddělil velitel Chrastina se s ostatními přesunul do úkrytu a v okolí Boňova spoluvyvíjel zpravodajskou činnost. 17. června 1944 se mu podařilo dostat se z obklíčení gestapa a ukrýt se nejprve v Šebkovicích a posléze v Šašovicích. Společně s Novotným nadále plnili zadané úkoly: zorganizovali diverzní skupinu, prováděli sabotáže v okolí Moravských Budějovic a zajišťovali dva shozy zbraní.
Do roku 1946 sloužil u zvláštní skupiny MNO. Od 15. května 1946 byl převelen ke 13. pěšímu pluku a v srpnu téhož roku do školy pro nižší důstojníky v Milovicích. V činné službě zůstal a stal se důstojníkem z povolání. 30. listopadu se oženil, z manželství vzešel syn a dcera. V letech 1945 a 1946 byl postupně povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty. V letech 1948 až 1950 sloužil ve velitelských funkcích u výsadkových jednotek a dále u 71. pěšího praporu. 20. října 1949 byl povýšen na kapitána a v červnu 1950 byl z armády vyhozen. Po krátkém věznění se až do roku 1968 živil manuální prací ve Znojmě. Po rehabilitaci v roce 1968 se vrátil zpět do armády a sloužil jako velitel vojenské zotavovny na Bítově.
