Chci se vrátit domů, říká Natalja, která nalezla azyl v Olomouci

Ve své domovině byla učitelkou baletu. Když začala válka, ze dne na den musela opustit domov i manžela a utíkat. Azyl našla Ukrajinka Natalja v Olomouci, zůstat tu ale nechce. Rozhodně uvažuje o návratu domů, jakmile to bude možné. „

Můžete popsat, odkud pocházíte, a jaký byl Váš život před ruskou invazí?

Pocházím z Ukrajiny, narodila jsem se v Záporoží. Po absolvování školy se přestěhovala do Dněpru, kde získala práci, a zůstala jsem tam žít. Profesí jsem učitel klasického tance, učím děti balet. Před válkou byl můj život úžasný.

Máte děti, manžela?

Ano, mám manžela, teď brání naši zemi.

Popíšete okolnosti svého útěku z domova?

24. února začala válka. Každý den byly slyšet výbuchy a celý den kvílely sirény. Pracuji s dětmi, a všechny vzdělávací instituce, školky a sportovní kluby proto musely být kvůli bezpečnosti dětí i ostatních lidí okamžitě uzavřeny. Nemohla jsem pokračovat v práci. Bohužel na Ukrajině teď není místo, kde by mohlo být bezpečno. Moji rodiče a moje sestra jsou nyní stále v Záporoží, a ruská armáda chce tuto oblast a město obsadit. Jsme po sociálních sítích v kontaktu, ale ne vždy je to možné. Samotný odchod ze země je dlouhý příběh, ale ve zkratce: existuje mnoho známých značek v baletu pro taneční oblečení. Existuje také značka Balletpapier. Zahrnuje talentované děti v oblasti tance, které na sobě toto oblečení propagují. A moje studentka Zlata Zhara k němu patří. Když vypukla válka, zakladatel značky Balletpapier, který pochází ze Španělska, nabídl svou pomoc, a obrátil se na rodiče dětí, které žijí v Evropě, nebo mohou pomoci a poskytnout přístřeší během války. Touto cestou, díky zakladateli značky, jsem se dostala do Olomouce. Byli jsme moc rádi, že nám někdo pomohl.

Ocitla jste se v cizí zemi a v jiném městě. Povedlo se „aklimatizovat se“?

Zřejmě jsem se ještě neaklimatizovala. Stále se chci vrátit domů, i když si uvědomuji, že doma je to nebezpečné. Je velmi těžké být v cizí zemi, kde nejsou nablízku příbuzní a nevím, jak dál, a jak budeme na Ukrajině žít.

Jste v kontaktu s dětmi, které jste na Ukrajině učila?

Ano, dostala jsem příležitost působit se Zlatou na škole v Žerotíně. A tam vedu online baletní přenosy pro své děti. I pro ty, které zlstaly doma, a neměly možnost odejít.

Nechci v tomto rozhovoru řešit politiku, zajímá mě příběh člověka. Přesto – proč to podle Vás Rusové udělali?

Existuje mnoho verzí, proč se to stalo. Nejsem politik a těžko se mi to říká. Ale věřím, že to jsou politické hry, a když se ponoříte do historie, plánování války v plném rozsahu začalo již v roce 1991. Rusko chce Ukrajinu zničit, a taky to dělá. Ničí civilní budovy, lidé zůstávají bez domova, bez ničeho. Musí někam utéct. Děti, ženy a muži jsou zabíjeni. Ničí infrastrukturu měst a ropných skladů, aby nám prakticky znemožnili existenci. Likvidují naše pole a odvážejí naše obilí, aby na Ukrajině nastal hladomor. Zmocňují se našich území.

Poslední otázka: Je něco, co by pro Ukrajinu Západ mohl udělat, a ještě se to nestalo? Nebo co by mohl udělat pro konkrétní lidi? Co můžeme učinit my?

Samozřejmě je velmi mnoho věcí, ale v první řadě potřebujeme pomoci chránit naše nebe před bombami, to se bohužel zatím nestalo. Určitě efektivnější sankce proti Rusku. Vzdát se ruské ropy. To však vyžaduje rozhodné a neochvějné jednání politiků.

Vlastimil Blaťák