Městem v posledním týdnu zacloumala kauza Lebedová, která kritizovala zadlužení města dlouholetým mocenským kartelem politických stran. Redakce text vzápětí stáhla, následná debata se pak ale spíše než o obsahu textu vedla právě o tomto stažení. Zpět k problému – máme mocenský kartel? Je viníkem současného zadlužení města?
Faktem je, že v posledních dvaceti letech byly ve všech olomouckých vládách ODS a KDU-ČSL (dále 3x ČSSD, 2x TOP09, 1x ANO a spOLečně). Na olomoucké radnici tedy za posledních dvacet let nedošlo ke střídání vlády, ale jen k obměnám. Důsledkem je stagnace Olomouce proti okolním městům, viditelně například vůči Zlínu, a špatná výkonnost městské správy. Recyklované vlády s dlouhodobě zakořeněným předivem vztahů a osobních vazeb nemají vůli a odvahu na potřebné změny a modernizaci. A zda s tím souvisí zadlužení? To rostlo nejprudčeji v letech 2008 – 2014, kdy radnici vedla ODS a vedení tvořily stejné strany jako nynější volební koalici SPOLU: z 865 miliónů Kč na astronomické 2,15 miliardy Kč. V následujících letech se mírně snížilo a ke konci letošního roku se očekává výše dluhu 1,76 miliardy. Dluhy sice radnice splácí, ale opakovaně si bere nové úvěry, a Olomouc proto má dosud neradostný primát mezi statutárními městy: každý Olomoučan dlužil loni 16 348 Kč, zatímco např. občan Hradce Králové 6 882 Kč a občan Prostějova nemá dluh žádný.
Je řešení městského dluhu v protestní volbě, tzn. v hlasech pro opozici? Co by konkrétně ProOlomouc se zadlužením udělalo, kdyby bylo vládnoucí stranou?
Jsem přesvědčený o tom, že bez změny na radnici se toho v Olomouci moc nezmění ani v hospodaření. Pro „kartelové“ koalice bylo a dosud je typické, že se shlíží v populárních, či spíše populistických projektech, jakým byl aquapark, koupě Androva stadionu, či v tomto volebním období projekt hokejové arény. A zároveň opomíjí infrastrukturu, od veřejných ploch přes školy a vodovody, až po zdánlivé drobnosti, jakými jsou pítka či hygienická zázemí u dětských hřišť.
ProOlomouc se opakovaně zasazovala za úsporné hospodaření, proti výdajům do zbytného majetku, pro obnovu infrastruktury a promyšlený rozvoj města. Nyní jednáme o předvolební koalici. Volební program pro komunální volby brzy zveřejníme. Budu prosazovat snížení dluhu města do roku 2026 pod úroveň 1,3 miliardy. Snahu o snížení dluhu města čekám i od Pirátů a Starostů, podobně jako to prosazují ve vedení rovněž zadluženého Olomouckého kraje.
Stálo by též za to zvážit, zda nevytvořit partnerskou platformu měst, která mají stejně jako Olomouc nevýhodně nastavené rozpočtové určení daní (RUD), a neusilovat společně o jeho změnu. Právě na RUD často svaluje vedení města špatné hospodářské výsledky, přičemž platí, že sice opravdu je nastaveno pro Olomouc nevýhodně, ale pro systémovou změnu udělaly místní vlády pramálo. Pokud by se RUD podařilo změnit, získalo by město významné prostředky na údržbu, rozvoj a investice.
Lze u současných koaličních stran v této věci pozorovat nějakou sebereflexi?
Nikoliv. Koalice přijala nový úvěr na zbytnou tramvajovou trať, nevyřešila vyhazování peněz za nájem v Namiro, připravovala nereálný projekt dvoumiliardové hokejové arény, a nešetřila ani v řadě menších položek. Přihlášení se k odpovědnosti za vysokou míru zadlužení či k cíli snížit znatelně dluh jsem od stran současné koalice nezaznamenal.
Jak vy jako opozice vnímáte uvedený mocenský kartel? Je skutečně tak neprůstřelný zvenčí, jak bylo naznačeno?
Už v minulých volbách hlasovala drtivá většina voličů pro změnu. Vítěz voleb se však po volbách rychle spojil s těmi, které předtím kritizoval. Koalice ANO, ODS, KDU-ČSL a spOLečně obrat na radnici nepřinesla, nové strany se do velké míry přizpůsobily starým pořádkům. Pokud voliči na změnu nerezignují a podpoří víc reformní strany, věřím, že bude možné sestavit radu města, která se nebude bát změn a bude mít vůli dělat věci pořádně.
Debata o staženém textu Evy Lebedové se stočila k tomu, jaké příspěvky jsou nebo nejsou politicky angažované, a do jaké míry má redakce právo omezovat obsah. Na sociálních sítích mě zaujalo, že se do role „moderátorů“ té diskuse pasovali převážně politici, které příspěvek kritizoval. Co myslíte vy – do jaké míry mají redakce právo „cenzurovat“ svůj obsah? Když Andrej Babiš ovlivňoval redaktory v MfD, tehdejší opozice ho za to značně kritizovala. Je to snad na lokální úrovni jinak?
Myslím, že politik by neměl hlídat a kritizovat média, ale média politika. Neodpustím si ale osobní dojem, že nezávislé, nestranné novinařiny a důkladné investigativní žurnalistiky je v našem regionu jako šafránu.
Vlastimil Blaťák
