Rajmund Vildomec: Kolotoče pro mě znamenají svobodný život a tradici

Klasické kolotoče, se vší atmosférou, vizualitou, specifickým airbrushem počínaje a létajícími labutěmi konče, by už možná byly zralé na zapsání do nějakého seznamu kulturního dědictví. Návaly lidí z osmdesátých let už patří minulosti, lidé, kteří ale s atrakcemi jezdí po generace, zatím vytrvávají v dlouhé rodinné tradici. Pan Rajmund Vildomec patří mezi ně a zve všechny zájemce o tuto klasiku k olomoucké Tržnici, kde momentálně zakotvil. A ač Olomoučák, poprvé v životě doma.

Jak dlouho děláte do lunaparků?

Dělám to od narození, oficiálně od patnácti let. Je to dlouhá rodinná historie. Můj otec to dělal, dědeček to dělal, i pradědeček. Je to tradice z pokolení na pokolení. Mám dvě dcery, obě už vdané, a ty v tom pokračují taky. Znamená to pro mě především svobodný život, a samozřejmě dodržení té dlouhé tradice pokračování v kolotočářském řemesle.

Pamatuju si osmdesátá léta, ty návaly lidí na kolotočích před plaveckým stadionem. Jaká to byla doba?

Tehdy to bylo pro nás asi lepší v tom, že děti neměly tolik jiné zábavy. Nebyly počítače a počítačové hry, a chodily se pobavit ven, třeba právě na kolotoče. Byla to jiná doba v jiném režimu. Fungovali jsme pod Parkem kultury a oddechu. Dnes pracujeme na svoji živnost, a je to tak, jak to je. Samozřejmě, že je to někdy těžší.

Kolik jste tehdy měli zaměstnanců, a kolik máte dnes? Pamatuju si ty návaly třeba na autodrom, člověk mohl mít těch lístků třeba deset, ale pokud neuměl rychle běhat, stejně se neprojel, zatímco dnes bych tam asi jezdil sám…

Samozřejmě, že dnes už kolotoče tolik zaměstnaců nemají. Dnes to už zvládáme sami, jako rodina, jen občas na sezónu si vezmeme brigádníka. Sám byste tam dnes asi jezdil, ale taky je dnes ta atrakce dražší. Všechno stojí peníze, nafta, elektřina, pronájem plochy.

Jak to, že už není střelnice? Srdce každého lunaparku?

Na Matějské pouti se střelnice určitě objeví, a určitě i na jiných poutích, ale pravda je, že bývá dnes už velmi zřídka. Zaniká to, není o to zájem. A některé to zboží, které se tam tehdy střílelo, hlavně kytka, se už dnes snad ani nikde nevyrábí.

Do jaké míry se dnes dá kolotočářstvím uživit, a do jaké míry je to už jenom „držím to vůlí a nadšením“?

V tom všem jsou investoivané nějaké peníze, takže v tom pokračuji, pokud se nějaké peníze vydělají, snažím se lunapark modernizovat a zvelebovat. Uživit se tím určitě dá, žijeme normální životy.

Momentálně jste v Olomouci na Tržnici. Je to dobré místo?

Myslím si, že momentálně jedno z nejlepších v Olomouci. Prakticky to ukáže čas.

Kam všude jezdíte?

Jezdilo se na Ukrajinu. Byl jsem tam dvakrát. Šestnáct sezón jsem strávil v Polsku, a teď posledních dvanáct let jsem na Slovensku. Vyýjimkou je tento rok, že jsme rozbili atrakce v Olomouci. Normálně tady nebývám,, ač domácí, Olomoučák z Nových sadů. Jsem tady vlastně úplně poprvé.

Vlastimil Blaťák