Profesionální fotbalovou kariéru jste již ukončil natrvalo?
Ano, profesionální karieru jsem ukončil natrvalo. Chtěl jsem se vrátit do Olomouce, kde chci žít a nikde už necestovat. Dlužil jsem to hlavně rodině.
Prošel jste Itálií, Španělskem, Tureckem, Skotskem. Na kterou tu zemi budete vzpomínat nejraději a proč?
Vzpomínám na všechny země hrozně rád. Byla to velká zkušenost jak po fotbalové, tak po lidské stránce. Nejraději ale vzpomínám na Španělsko. Ve Španělsku jsem se naučil jejich jazyk a celkově jsem pochopil jejich způsob života. Andalusané si z ničeho nedělají hlavu, všechno odkládají na zítra. Slovo maňana tam člověk slyší často. Španělé umějí žít vice v pohodě než třeba češi. Dá se říct, že jsem se tam více naučil užívat život, a sem tam zpomalit životní tempo.
Nyní jste vyměnil kopačky za brusle a hokejku. Co vás táhne do hokeje?
Na to jsem se těšil po kariéře nejvíc, že budu moc dělat sporty, na které jsem v profesionální kariéře neměl čas. Snažím se hrát hokej a ve fotbale mám prioritu, že chci hrát v poli. Chtěl bych se ještě zlepšit v tenise ale třeba golf mě zatím moc nechytl. Uvidíme v budoucnu. Třeba mu přijdu na chuť.
Nastupujete nyní v amatérské lize jako útočník. Je za tím nějaký „syndrom Dominika Haška“, který kdysi šel hrát inline hokej taky do pole?
Jejda to vůbec. Prostě mám rád pohyb a celkem chci zkoušet něco jiného než jenom fotbalovou bránu. Užívám si to moc a doufám, že zdraví mi vydrží a budu moc hrát co nejdéle.
Máte za sebou prvních pár utkání v amatérské lize. Překvapil vás něčím amatérský sport?
Nedá se říct, že by mě něčím překvapil. Než jsem naskočil hrát hokej, tak jsem ho naposledy hrál na rybníku snad v patnácti letech. Takže dá se říct, že jsem v hokejové kariéře úplně na začátku. Baví mě hlavně jak se člověk zlepšuje. U mě snad půjde vidět progres rychle, protože jsem zatím rád, že stojím na bruslích.
Vlastimil Blaťák
