Vážení čtenáři,
dvakrát týdně Vám budeme od nového roku přinášet analýzu dějů uvnitř jednotlivých politických stran, které budou soupeřit o Vaši přízeň v podzimních komunálních volbách. Pořadí stran celého seriálu je abecední. Věříme, že Vám texty pomohou ke správné volbě.
Olomoucké ANO je pozoruhodné hned ve třech ohledech:
Za prvé, na krajské úrovni celá léta tvrdila muziku Svatá Trojice Okleštěk – Feranec – Faltýnek, což je pro naprostou většinu voličů z krajského města prostě eklhaft; jakým způsobem se jmenovaní nakonec prosadili na poslední kandidátce do jejího čela – a tím pádem i zpátky do Sněmovny – je z hlediska fungování normální politické strany sice nevysvětlitelné, ale s ohledem na vůdcovský princip Ano vlastně logické. S elektorátem ANO jejich kauzy ani nehnuly – i to je signifikantní;
Za druhé je tady ovšem ještě Mirek Žbánek. Je potřeba říci, že současný olomoucký primátor se vůči „Svaté Trojici“ stavěl velmi často na zadní, což je hodno velmi hlubokého obdivu!, protože uchovat si v rámci struktur ANO vzdor, vlastní hlavu, a alespoň dílčí nezávislost, to chce chlapa. Současně je potřeba zmínit, že u Žbánka má volič jistotu, že se na politice nijak neobohatil, což ho ctí dvojnásob. Když si odmyslíme jeho trochu hraniční exhibicionismus, všechny jeho převleky, vyjde nám z toho nakonec vlastně nejlepší primátor od Hořínkových dob.
Za třetí, ANO bude mimo jakoukoli pochybnost bojovat o voličskou přízeň s minimálně dvěma velkými koalicemi, v absolutních číslech je možná jako strana s největším počtem hlasů porazí, celkově ale v Olomouci v žádném případě – což je ale po volbách velmi pravděpodobně posune do role nejbohatší z koaličních princezen. Vlastně je to velmi výhodná pozice.
Nyní podrobněji:
Může existovat olomoucké ANO bez Oklešťka, Faltýnka, a Ferance?
Volební program ANO z roku 2018 mluvil třeba o asistentech přepravy v MHD (zatím jsem žádného nepotkal), o zlepšení úklidu ve městě (jak to bylo loni se sečením trávníků, to už víme), sliboval veřejné toalety u Tržnice (nadále čuráme někam za roh, vlastně kde se dá), a samozřejmě je tu ten zimní stadion. Největší ostuda a nesplněný slib, prý jisté peníze od státu; kdo si ale dnes vzpomene na tehdejší volební sliby?
Čas ukázal, že mnohem důležitější, než zimák, je jednoduchá rovnice – nakolik se lokální vedení dokáže emancipovat od stranických kmotrů – a je nutno říci, že to v rámci možností dokázalo v Olomouci až obdivuhodně dobře. Nesoulad Oklešťka a Žbánka je notoricky známou věcí, Milan Feranec jako neuvolněný člen Rady města má mnohdy ve všech fotbalových VIPkách blíž spíš ke členům ODS, než ke své vlastní partaji, a Faltýnek je asi rád, že ještě nějak je; olomoucké komunální reálie jsou pod jeho rozlišovací schopnost.
Tak konstelace událostí i osudů umožnila vcelku unikátní situaci, kdy ANO z olomoucké radnice je vlastně něco úplně jiného, než krajské ANO, připusťme ale, že zmíněná nezávislost stojí a padá s osobou Mirka Žbánka – a ono přitom ještě vůbec není jisté, bude- li v následujících volbách lídrem. Odpověď na otázku, jestli může olomoucké ANO existovat bez „Svaté Trojice“, je jednoduchá – ano, může. Nemůže ale existovat bez Mirka Žbánka. Budiž to návodem pro voliče.
Vysvědčení pro primátora: chvalitebně
Mirek Žbánek překvapil. Vyčítat mu lze (z hlediska introverta až autisty) mnohé, především ty převleky, kterých bylo prostě přes míru. Byly občas nevkusné a nehodné postavení primátora.
V Olomouci se ale jakási kostýmní tradice primátorů datuje už od dávných Tesaříkových dob, a každý z žáků svého učitele zatím překonal. Žbánek ji místy dovedl až na hranu únosnosti. Proč ale neodpustit člověku vrtoch, pokud v ostatním neselhal – u Žbánka máme totiž jistotu, že na rozdíl od celé řady jiných neukradl ve své funkci ani propisku. Jakkoli se to zdá samozřejmé, není tomu v České republice tak.
V posledních letech už byla z primátora mírně cítit únava a deziluze. Ono bojovat se stranickými kolegy a ještě navrch s rozpočtem, který krátil covid, nemůže být žádná velká radost.
Bohatá koaliční nevěsta
Je samozřejmě příliš brzy odhadovat, jak se přesně seskládají předvolební koalice – hrubý půdorys je ale více či méně jasný: jedna „konzervativní“ půjde do voleb zhruba tak, jak uspěla ve sněmovních volbách, a druhá „liberální“ přibližně okopíruje složení z posledních krajských voleb. Někde mezi těmito dvěma spolky zatím neurčitě povlávají těžko zařaditelné strany TOP 09 a KDU-ČSL. Vzájemně jsou tyto dvě koalice těžko usmiřitelné, neboť zastávají zcela odlišná hodnotová východiska. Volby vyhraje jen jedna z nich, a bude potřebovat koaličního partnera. Které princezny na vdavky se nabízejí?
Samostatná kandidatura podle všeho zbývá na SPD, se kterou nikdo nechce nic mít, hnutí spOLečně, se kterým všichni chtějí něco mít – ale až po volbách!, a právě na ANO – které, pokud si zachová současné volební preference, a především pak personální strukturu, má zcela rozhodně nakročeno vysoko.
To i proto, že jakkoli se to v realitě Česka vzor 2022 zdá skoro neuvěřitelné, ANO za sebou na olomoucké radnici nevleče jedinou závažnější kauzu, která by partaj znevěrohodňovala. Musíme si toho vážit.
Vlastimil Blaťák
